U jazyků je vždy hlavní jedna věc - motivace. Když nemáte motivaci, těžko se jazyk naučíte. Pokud člověk nepotřebuje a nebude potřebovat angličtinu v práci, cestuje s cestovkou a přátele a příbuzné má blízko, motivaci si najde těžko. Možná tak na procvičení mozku. Pak se mu posmívají ti, do kterých buď byla angličtina nacpaná a nebo se jí učí díky nutnosti.

problém je vůbec že se lidé někomu posmívají již to je obrovská chyba...nikdo neumí všechno..a je velmi dobré si nechat poradit od odborníka...jenže ho prvně musíte najít........

Na vejšce jme měli ruštinu a němčinu a tu jsem v byznysu používal a pak nás koupili britové a začal jsem s AJ,byly to těžké chvíle pro mého anglického šéfa , který se snažil dopídit co že mu chci sdělit, ale přežil to a dnes jsem v poho. Po mnoha letech jsem již v poho a čtení v AJ je pro mě ranní rozcvička ,zato ve NJ,kde jsem byl pašák strádám a můj něměcký kolega mi to při občasném telefonickém hovoru dává jemně najevo.

Nejvíc se na starší generaci podepsal fakt, že angličtina nebyla už od nejútlejšího školního věku povinným předmětem. Na získaných školních základech se dá v budoucnu velmi dobře stavět. Všichni, co se učili povinně ruštinu, si dodnes pamatují hodně slovíček a neměli by většinou problém si ruštinu osvěžit (pokud by k tomu byl důvod ).

velmi dobře popsané jak ony dvě dámy neměly ponětí o tom jak čas a doba ovlivňuje lidi............ podle toho jaké zažili dětství...jestli německé nebo ruské nebo anglické..tedy u nás.......a v jiných zemích to mohlo být jinak...ale téměř na celém světě téměř všichni lidé byli vystaveni jako děti a ....ještě i jsou vystaveni....nějaké náboženské víře............a ty víry jsou vždy v jednoho boha..akorát že je to vždy jiný bůh...takže nemůže být jediný....a jen ti lidé, kteří v dětství NEBYLI vystaveni náboženské indoktrinaci také těmto náboženským pověrám nevěří............vše je to jen o tom, co "namlátíte" násilím do hlavy dítěte...........

Ano? Já jsem z ateistické rodiny a v Boha věřím.

Je mi 63 a držím se hesla Nataši Gollové, které údajně pronesla v Domově důchodců, holky, přeci nechcete jít do hrobu úplně pitomé a učila je francouzštinu. Z úplné nuly jsem schopen se v základu domluvit a dokonce i poradit cestu, ovšem ne rodilým anglicky mluvícím...

Chtěl bych se zastat těch starších.

Rodiče a prarodiče uměli výborně německy, protože se s němčinou setkávali doslova na každém kroku. V dětství měli kamarády z německých rodin a znalost němčiny byla každodenní nutností. Ostatně Němec byl jejich soused; doslova i obrazně.

Do nás škola nacpala ruštinu. Živého Rusa většina z nás nikdy nepotkala, jazyk jsme zvládali spíše pasivně, ale ve státech, kam jsme mohli, se bylo možné rusky s těmi mladšími (tehdy) jakž takž domluvit - taky to do nich cpali. V kdysi oblíbeném Bulharsku byl můj táta bez znalosti azbuky naprosto bezradný. I blbý foťák či televizor měl tenkrát návod v ruštině. O angličtině jsme byli přesvědčeni, že ji nikdy nebudeme v reálu potřebovat. Měl jsem k ní stejný vztah jako ke gymnaziální latině.

Doba se změnila a my jsme zestárli. Ne, nejsme hloupější (snad), než vy mladší. Ale jsme pomalejší a to co vám stačí vidět jednou, my si musíme opakovat několikrát. Anglické titulky ve filmu nestíháme a konverzace "v originále" je na nás nesmírně rychlá. Spousta z nás si pořídila obdobu "anglicky snadno a rychle". A všichni jsme zjistili, že to nejde ani snadno ani rychle.

Základní počítačovou angličtinu zvládáme. "Turistickou" angličtinu s pár stovkou slov také. Když to přeženu, tak jsme schopni si "pokecat" s dítětem na pískovišti. Ale víc už po většině z nás nečekejte. Prosím!

přesně tak ..je to totiž o věku a o tom jak funguje mladý mozek a jak mozek starší....tedy jakým vlivům byl mozek člověka vystaven v mládí a později a jak se ten mozek pod vlivem informačního okolí měnil..a jak se mění již jen málo, když je starší.........tak to je......

Důležité je nebát se mluvit. Pokud použijete správnou skladbu = pořadí slov, tak porozumí i vaši "Hotentot" angličtině i když nepoužijete správný gramatický tvar. Když rychle vyhrknete " já přijet včera" je lepší než půl hodiny sestavovat správnou větu.Většina cizinců ocení tu snahu a ztoleruje i ty chyby. Takže reagujte.

Také jsem si myslel, že angličtinu moc neumím a bál jsem mluvit s cizinci. Svého času jsem měl projednat technické otazky nákupu technologie na veletrhu a protože jsem se podceňoval, byl mi přidělen tlumočník, který pro svou "vynikající" znalost doprovázel generálního. K svému úžasu jsem při jednání hned zjistil, že umím víc než on, jen se on nebál mluvit. Takže jsem jednání převzal a v zásadě dokončil sám. Od té doby jsem už jednal většinou sám.

I za komančů se dala angličtina dobře naučit - pokud člověk chtěl a snažil se o to. A někdy zcela zadara a s uvolněním z práce. Díky za Jaspex, profesora Rystona a jeho logický systém angličtiny a jeho skotské občersvení (otevření okna při ztrátě pozornosti při čtyřhodinových lekcích).

Je skutečně dobré využít každé příležitosti ke konverzaci. Mě se osvědčilo zeptat se cizinců, váhajících v Praze nad mapou, zda jim nemohu pomoci s tím co hledají.

Bylo až překvapivé, že většinou reagovali pozitivně i na tu mou ne moc dobrou angličtinu a občas to vedlo i k delší konverzaci, zejména o krásné Praze, jejích památkách a historii. Teprve, když vám australský pár poděkuje za to jak je Praha krásná, tak si jako rodilý Pražák zcela uvědomíte v jakém vyjímečném městě žijete.

V Londýně jsem jel rychlovlakem a s mou mizernou angličtinou jsem drahný čas studoval rozpis stanic, než jsem zjistil, kde je stanice Sedm sester. Přistoupili dva černoši, chvíli se potichu dohadovali, pak ten jeden dostrkal toho druhého ke mně. A ten se mně lámanou a mizernou angličtinou optal, kdy bude Sedm sester. Je zajímavé, že lépe rozumíte cizímu jazyku člověka z kurzu, než rodilému domorodci. Taktéž špatnou angličtinou jsem mu odpověděl že ano, že stanice Sedm sester bude za chvíli.

Nastala u nich ohromná radost, že se hned napoprvé domluvili s rodilým angličanem! Ten první tomu druhému pořád zdvihal palec, jako že je borec, a oběma bylo jasné, že takto jazykově vybaveni, se už nemůžou nikde ztratit.

Pane Buriane,

1) všude v neanglofonních zemích se vyučuje tak zvaná King English, takže výslovnost je podobná i když skoro vždy ovlivněná rodilým jazykem

2) Také slovní zásoba je velmi podobná

3) Rodilí mluvčí skoro vždy hovoří rychleji a jsou značně ovlivněny místním dialektem.

Hezke a pravdive, ode mne karma.

Ode mně taky

..už jsem se začal učit arabštinu, tak snad budu in...

Už v ní umíte psát?