Kterak uklidnit svoje neodbytné svědomí cvičením vsedě na židli

Dobrá zpráva pro všechny lenochy! Cvičení, pro ty, kteří se nehodlají zvednout ze židle Existuje a je tady! Za vyzkoušení nic nedáte.

Sedím si na židli, ale hlodá ve mně  špatné svědomí. Měla bych cvičit! Měla bych pro sebe něco udělat! 
Jenže lenost je velká dáma. Ta si jen tak od nějakého svědomí poroučet nedá. Co s tím?
Cvičit vsedě? Nesmysl?Hurá na to:

Sedím v práci u stolu a nikdo se momentálně nedívá. Sednu si na židli rovně tak, aby celá chodidla byla na zemi, stehna a lýtka v pravém úhlu. Neopírám se o opěradlo, zád jsou rovná. Hlava je volně „zavěšená ke stropu“.
Stáhnu spodek břicha směrem k páteři, ale jen tak, abych mohla volně dýchat. Vydržím minutu nebo dvě a pak povolím. Budu-li tohle nenápadné cvičení provádět aspoň třikrát během pracovního dne, posílím svaly vnitřního bříška a pomůžu svým bolavým bedrům.

Sedím stejně jako v předchozím cvičení, jen k tomu přidám ruce. Zapřu je dlaněmi doprostřed stehen tak, aby prsty rukou směřovaly k sobě a lokty ven od těla. Zhluboka se nadechnu a zatlačím dlaněmi do stehen. Zhluboka vydechnu. Vše opakuji třikrát až pětkrát. A zase posiluji břišní svaly.

Sedím opět stejně, s hlavou volně „zavěšenou ke stropu“. Pomalu položím pravé ucho na pravé rameno. Pravidelně a zhluboka dýchám. Pomalým pohybem v rytmu dechu kroužím hlavou ve směru hodinových ručiček a pak proti němu. Pokud někde pocítím napětí nebo bolest v šíji, zastavím se tam, případně se o pár milimetrů vrátím,zhluboka se nadechnu a vydechnu a budu pomalu a jemně pokračovat v kroužení.

Sedím stejně jako v předchozích cvičeních, paže visí volně podél těla dolů. Mám- li je po ruce, můžu si do každé ruky vzít jednu knihu nebo šanon. Hlídám si rovná záda, vtažené spodní bříško, pravidelné a hluboké dýchání. Vydržím asi minutu, odložím z rukou zátěž a zakroužím v ramenou směrem vzad.

Opět sedím stejně jako v předchozích odstavcích. Paže pokrčím před tělem v loktech, spojím dlaně ve výši hrudní kosti či ramen, prsty rukou jsou u sebe a natažené. Zatlačím dlaněmi proti sobě a současně se nadechuji. S výdechem pomalu otáčím dlaně prsty k hrudní kosti a odtlačuji  od trupu, kolik mi to moje klouby dovolí.

Náročné? Ani ne, že? Pokud si zvyknu provádět tahle cvičení pravidelně, s citem k sobě samé a budu u toho pravidelně dýchat, je větší pravděpodobnost, že mi ta moje zatracená záda dají pokoj.