Cholesteroláci aneb poslouchejme svoje tělo

...čili poměrně hodně nevážné rozjímání o možných psychických předpokladech pro nadbytek "zlého" cholesterolu v krvi. Berte prosím s  notnou rezervou a hlavně se u čtení nezlobte. Škodí to totiž zdraví.

Kromě obyčejných lidí žijí mezi obyčejnými smrtelníky ještě poněkud odlišní tvorové - cholesteroláci. Na první pohled vypadají podobně jako ostatní, ale v něčem se přece jenom od těch druhých, nestálých a nevypočitatelných, liší. Kromě projevu se liší chemickým složením. V žilách jim totiž koluje cholesterol se zanedbatelnou příměsí krve. Jejich ošetřující lékaři mají proti tomu sice výhrady, ale v podstatě je tento živočišný druh živí, takže doktoři reptají jen tak naoko a vcelku ochotně jim předepisují tabletky a domlouvají jim. Cholesteroláci se pokaždé tváří kajícně, zajdou do lékárny pro příslušné medikamenty, které v lepším případě i ochotně užívají, ale na svůj cholesterol si nenechají nikým sáhnout. Za celý život si ho nashromáždili ve svém krevním řečišti úctyhodné množství a teď by s tím měli něco dělat? Ani nápad!

 
To hlavní, čím se naši milí cholesteroláci liší od ostatních lidí, je totiž myšlení. Ne, že by snad nemysleli vůbec, ale myslí tak nějak- jinak. Jejich největší noční můrou je změna. Změna myšlení, změna způsobu života, změna stravování a jiné změny. Jakákoli změna v jejich okolí jim způsobí buď úzkost, nevoli nebo dokonce i stav bezmocného vzteku. Jedli si své ovárky, párečky, škvarky, vepřovou a celý život jim to nevadilo a najednou by to měl být problém? Že jsou starší, tolik se fyzicky nenamáhají a méně se hýbou? Co na tom? Přece nebudou měnit své zvyky! Že jim už děti odešly z domu a není už potřeba vyvářet podle osvědčených receptů paní Sandtnerové denně? Celý život si dávali do nosu a nehodlají to prostě z ničeho nic měnit. Že jejich roztomilému cvalíkovi už bylo třicet a není třeba ho krmit, aby se zdárně vyvíjel? A pro koho by tak výživně vyvářeli, když oni přece mají dietu. Že už není potřeba opečovávat dospělé děti a můžou se věnovat sami sobě? To je právě věc, které se tak děsí. A nemusí mít ani ty dospělé děti, můžou být i docela mladí.
Důležitým znakem je, že se neradi mění a neradi mění cokoli na svém zaběhaném životním stylu. Je jim jedno, že už se přežil. Proto je máme rádi a jsou pro nás neotřesitelnou jistotou.  Pokud někteří zvláště ortodoxní zahlédnou někoho, kdo žije v rozporu s jejich zaběhanými zvyklostmi, začnou se do něj strefovat a utahovat si z něj. Nemyslí to zle, jen neradi vidí, když někomu funguje životní styl, o kterém tak nějak matně tuší, že by jej měli vést i oni a že by to eventuelně i šlo a možná by se jim to časem i zalíbilo, ale chtělo by to jen trochu ochoty na sobě zapracovat. A pokud už někdo v jejich blízkosti na sobě zapracoval a žije se mu zdravotně líp,vehementně tvrdí, že je to náhoda.

Zlehčují rady doktorů, protože pohodlnější je tvrdit, že doktoři jsou neschopní a nepoznají tu správnou pilulku, která by přece musela už dávno zabrat. Jsou v podstatě velice dobromyslní, společenští, pohostinní a vstřícní. Jenom si ubližují a ubližují si dobrovolně a rádi. Mají z toho přímo požitek, protože se rádi prohlašují za požitkáře. Se svým fyzickým tělem se jaksi nesžili a tak neslyší jeho marné volání o pomoc. Postavili kolem své fyzické schránky čínskou zeď z cholesterolu a to je zatraceně tvrdá skořápka.

Znáte nějakého cholesteroláka ve svém okolí? Nebo jste ho dokonce kousek objevili v sobě a  neurazil vás tenhle článek? Pak jste báječní! Protože téměř každý z nás byl po určitý úsek svého života cholesterolákem, ale pak zjistil, že ve zdravém těle se žije fajn a začal se o něj starat a poslouchat ho, co chce a co mu dělá skutečně dobře. A to se s přebujelostí cholesterolu neslučuje. A pokud vás tenhle článek nadzvedl ze židle, berte ho, prosím, jako přátelské pošťuchování bývalé cholesterolačky, která se  momentálně cítí  o moc líp, a tak s ní šijí všichni čerti:-)