Hrdiny proti své vůli
Koudy se zvedl z proutěného křesla , odkopl zhnuseně prázdnou lahev a vyrazil do zasněžené zimní krajiny. Začala mu tam být pořádná kosa a zatopit si v krbu se neodvážil. Z komína by se začalo kouřit a nějaký zvědavý důchodce by se mohl zajímat, kdo v té chatě topí. Majitelé chat bývají s místními domluvení, aby jim jejich letní bejváček hlídali a pěkně potichounku volají benga, jakmile pojmou podezření. Takže bude lepší, když se pěkně po anglicku zdejchne. Že by se mu ale šlo po zasněžené lesní cestě zrovna dobře, to by teda kecal. Vrávoral hlubokým, čerstvě napadaným sněhem a co chvíli se v tom bílým svinstvu pořádně vyválel než došel dolů do vsi. Než se tam dovlekl, byla už pořádná tma. Umolousaná brašna mu spadla do potoka, když vrávoral po zasněžené lávce. Zrovna se domotal na náves, když zahlédl světla přijíždějícího autobusu.
Jarda se už těšil domů. Ještě posledních pár zastávek a bude na konečné v malebné střediskové vísce jako z Ladových obrázků. Z Ladových zimních obrázků, dlužno dodat pro upřesnění situace. Byla to dnes poslední Jardova jízda. Dneska je fakt rád, že už končí. To bílé svinstvo padá celý den a silničáři si dávají načas. Trasa téhle linky se kroutí jako pohozená tkanice, aby umožnila lidem dostat se od vlaku z města do všech přilehlých děr, vesnic a osad. Teď už ale v autobusu seděl jen děda Jandák, který se vracel z města od doktora a ten na příští zastávce vystupuje. Možná to na konečnou dojede Jarda dneska sám a bude pak pokračovat zasněženou silnicí na státovku do města. Je to tudy kratší a třeba to silničáři už protáhli a pojede se mu líp. Děda Jandák už se vztyčil a šourá k zadním dveřím a na zastávce se motá nějaký opilec. Tak to Jardovi ještě scházelo! Těch pár zastávek to s ním nějak přežije. Zastavil, otevřel dveře autobusu. Zadními pomalu vybelhal starý Jandák a předními doslova vpadl ten podivný týpek a podával Jardovi zmuchlanou a zmáčenou stovku. „To´s ji musel tak zmáchat, chlape? Kde ses válel?“ Spíš řečnicky se ptal Jarda. „Aby ses nepos...l, vole.“ Ucedil ten kořala. „Hele, slušně, mladej, jo? Uklidníme se nebo tě nikam nepovezu. Seš celej mokrej, kdo to tu má po tobě uklízet?“
To Koudyho vytočilo. Sevřel ruku do pěsti a vší silou mu ji vytrčil do toho jeho velkopanskýho ksichtu, až mu z tý jeho drzý huby crčelo jako z toho lesního potůčku, kde Koudy vymáchal tu stovku. Jarda se vymrštil ze svého sedadla, otevřel dvířka a povalil Koudyho do sešlapaného sněhu na zastávce.
Tonda se taky těšil domů. Prohraboval tady to bílé svinstvo už od rána a teď se sem zrovna šoural poslední autobus od vlaku. Na zastávce se motá nějaký ožrala. Tonda by si taky zašel do Podloubí na grog. Už toho má dneska plné zuby. Počká ještě, až autobus odjede a prohrábne tu zastávku, ať se tam lidi ráno nebrodí po kolena. Starý Jandák se už vyšoural a opatrně šmatlá po zasněženém chodníku ke svojí chalupě a opilec právě leze dovnitř. Tonda nastartoval traktor a nastavil pluh do pracovní polohy. Ale co to? Ten mladej autobusák skočil po tom kořalovi a povalil ho na zastávce naznak do závěje. Válejí se tam po sobě a řvou jako zvířata. Krve je kolem jako o zabíjačce. Tonda popojel až k nim, pootevřel dvířka traktoru a zařval: „ Co to tady vyvádíte, chlapi? Jděte se laskavě muchlovat někam jinam, já bych to tu rád prohrnul!“
„Zavolej poldy, vole! Fofrem!“ Zařval zoufale Jarda.
Ten týpek totiž vytáhl odkudsi nůž.
Tondovi se rozklepaly ruce, takže to chvilku trvalo, než vylovil z náprsní kapsy mobil. Naštěstí jeli kolem Koubovi z práce a vzhledem k tomu, že museli jet v tom marastu krokem, všechno zaregistrovali. Koubová byla pohotovější a s mobilem zacházela rychleji. Kouba zastavil, vyskočil z auta a šlápl tomu neřádovi pohotově na pazouru třímající nůž. Teď už na něj byli tři, takže ho udrželi v závěji, než se sem dořítili policajti a sanitka. Dál to už mělo rychlý spád. Zakrváceného Jardu ošetřili v sanitce, zkonstatovali, že kromě vyražených předních zubů a pár škrábanců dopadl ještě relativně dobře na to velké drama. Dokonce byl schopen zaparkovat autobus na volný plácek za rybníkem, který Tonda stihl předtím prohrnout. „Nikam sám nejezděte, hodíme vás domů.“ Nabízeli Koubovi a Jarda to docela vděčně přijal. Policajti se zatím postarali o Koudyho. Ten nafasoval náramky a byl uložen tam, kde chtěl být toho večera ze všeho nejmíň: V policejním autě. Něco ještě chvíli s oběma Koubovými a s Tondou sepisovali a odjeli. Tonda po jejich odjezdu zase skočil do kabiny traktoru a pokračoval v nekonečném prohrnování setrvale padajícího sněhu.
Na místo dramatu se dál tiše snášela jiskřivá stříbřitá nadílka.
Martina Studzinská
Máj - lásky čas?
"Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj - byl lásky čas." Tak praví básník. My starší máme s prvním májem spojené prvomájové průvody. O nich jsem psala před rokem. Jaká je ale původní májová tradice?
Martina Studzinská
Malé i velké čarodějnice, ke startu připravit!
Zítra vzplanou na mnoha místech ohromné vatry. Budou se pálit čarodějnice. Co o této tradici víme a co se můžeme domnívat? Jaké je poselství téhle zvláštní noci?
Martina Studzinská
Jak dlouho by se tady válel?
Neznalost zákonů neomlouvá. A to ani těch přírodních. Pokud věci necháme být tam, kde jsou, možná se nám vzniklá zátiší nebudou ani za mák líbit.
Martina Studzinská
Toaletní papír, životní filosofie a všechno to kolem
Napadlo vás někdy zamyslet se nad takovou běžnou věcí denní potřeby, jakou je obyčejný toaletní papír? Aneb co také musí řešit pedagog na Den učitelů.
Martina Studzinská
Když se zblázní hodiny
Už jste si toho taky všimli? Hodiny jsou symbolem naší volby, našeho směřování v čase nám vyměřeném. Mám dojem, že to platí hlavně pro ty klasické, s ručičkami. Jakmile se pokazí, měli bychom se nad sebou zamyslet.
Martina Studzinská
Takový náš český Don Quijote ?
Za několik dní nastane osmdesáté výročí jedné výjimečné, ale přesto neprávem opomíjené události. Cítím potřebu na ni čtenáře - fandy historie druhé světové války - upozornit.
Martina Studzinská
Lidi, mluvme spolu
Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.
Martina Studzinská
Vážená profese
Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?
Martina Studzinská
Vysvědčení čtyřikrát jinak
Vysvědčení, Veledůležitý papír, který školáci dnes dostanou. Někde bude doma plno slávy, jinde se bude lamentovat a domlouvat hříšníkovi. Je to všechno kolem ale nezbytně nutné?
Martina Studzinská
Příjemná masáž třeba na nedělní ráno, která nic nestojí
Jste po Vánocích celí ztuhlí? Bolí vás záda? Nechce se vám do cvičení, ale víte, že něco byste pro rozhýbání udělat měli? Tady je návod, jak začít:
Martina Studzinská
Vypráskaný přelom roku
Jaký je váš vztah k bujarým oslavám přelomu roku s ohňostroji, petardami a světlicemi? Mělo by se takové veselí nějak regulovat? Dělá se z komára velbloud? Aneb pár vět do pranice.
Martina Studzinská
Protože zabalené má to být
Máme rádi Vánoce: nazdobený stromeček, dárky, na stole spousta dobrot. Tyto krásné svátky mají ale i svoji odvrácenou a tak trochu temnou tvář. Jako ostatně spousta jiných krásných a příjemných věcí.
Martina Studzinská
Po záruce neopravitelné
Porouchané věci neopravujeme. Kupujeme další. Nové. Jak je to ale se vztahy? Lze to dělat taky tak? Lze. Ale pak se ovšem nelze divit.
Martina Studzinská
Na útěku
Uháníme. nestíháme. Co nebo kdo nás honí? Kdo je ten nemilosrdný šéf, který nás neustále úkoluje a nemá s námi špetku slitování? Odpověď je překvapivá: Jsme to my sami. Nikdo jiný by k nám tak krutý být nedokázal.
Martina Studzinská
Rodičovský workshop
Být rodičem nás nikdo neučil. Něco jsme odkoukali ze své původní rodiny, něco sestavili ze svých předsevzetí, že tohle svému dítěti dělat nebudeme. Zbytek ladíme jaksi za pochodu.
Martina Studzinská
Jak také ulevit přetíženým zádům
Bolí vás záda? Cvičíte? Máte skoro ideální váhu? Možná s sebou něco „vláčíte“ v přeneseném smyslu slova. Nejvyšší čas se toho zbavit. Mohou to být zbytečné starosti, nefunkční vztahy, nevyhovující zaměstnání nebo něco podobného.
Martina Studzinská
Záhada dámské kabelky
Milé dámy, také máte ve své kabelce černou díru, ve které nenávratně mizí vše, co v dané chvíli nutně potřebujete a naopak se z ní vynořují předměty, o nichž jste do té chvíle neměly ani tušení, že by tam mohly být?
Martina Studzinská
Domácí vzdělávání: pro a proti
Zodpovědní rodiče mají doma předškoláka a rádi by mu poskytli co nejkvalitnější vzdělání. Jednou z možností je domácí vzdělávání.
Martina Studzinská
Lze mít přiměřený postoj k metle lidstva?
Jaký je zdravý postoj k pití alkoholu víc, než je zdrávo? Co je ještě přiměřené a co už ne? Kdy lze popíjení tolerovat? Je možné se dobře pobavit i bez pití alkoholu?
Martina Studzinská
Medicína, která je zadarmo
Možná se vám to taky už stalo. Obejdete si kolečko po doktorech, kteří konstatují, že tyhle potíže nemají žádnou medicínskou příčinu. Co s tím? Zkusit jen dýchat a být. Je to tak jednoduché, že se tomu ani nechce věřit.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 188
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 587x