Zatraceně bílá vrána
„Proč brečíš? Stalo se ti něco?“
„Kluci mě nejdřív koulovali a potom mě hodili do sněhu. Cpali mi ho za krk, za bundu, do obličeje. Upadly mi brýle, neviděl jsem. Bylo jich strašně moc, nešlo se tomu vůbec bránit.“
Podal mu kapesník. Kluk si otřel zmrzlý obličej a vysmrkal se. Pak pokračoval: „Dělají mi pořád něco. Ale dneska je strašný mráz. Je mi zima a štípe to. Máma bude doma vyvádět, že jsem po nemoci a jsem mokrej. Ještě mi vynadá.“
„ Nebul. To se dá přece normálně vysvětlit ne?“
Ten mrňous jen zavrtěl hlavou. „ To je vidět, že neznáte mojí mámu. Okamžitě vidí, že budu mít zápal plic. Má o mě hroznej strach, víte?“
„A o tom, že ti kluci takhle ubližují jí říct asi taky nejde, viď?“
Malý se na něj tázavě podíval: „Jak to víte?“
Pokrčil rameny. „ Tak. Hodně čtu, víš? Psychologii a tak.“
Kluk popotáhl, marně se snažil si očistit brýle a zvednout se ze zledovatělé dlažby.
„ Jestli se bojíš, pojď kousek se mnou. Pracuji tamhle kousek v knihovně. Vracím se tam z oběda, měli jsme polední pauzu. Netroufnou si na tebe, když půjdeme spolu. Vyčistíme brýle, trochu se zahřeješ a můžeme si o tom třeba popovídat, jestli chceš.“
Klučík si hodil na záda zasněžený školní batoh a vděčně ho následoval. Přešli náměstí a prošli vlhkou chodbou historického domu, v jehož přízemí byla městská knihovna. Odemkl a pokynul klučinovi, aby vstoupil. Malý poslušně ze sebe oklepal sníh, vytřepal si čapku, rukavice i kapuci plnou tajícího sněhu než prošel.
„ Pojď, dáme to všechno na chvíli třeba tamhle na topení, ať to trochu uschne a zahřeje se. Posaď se, uvařím ti čaj, chceš?“ Chlapec kývl a leštil si upatlané brýle cípem kostkované košile.
„Vyhrožují ti, že když to někomu řekneš, bude to horší?“ Kluk pokývl hlavou.
„ Existuje někdo, komu se s tím můžeš svěřit?“
Teď pro změnu malý hlavou zavrtěl. „ Máma by řekla, že jim to mám oplatit a je to. Oplatit! To nejde. Je jich moc a jsou děsně suroví. A paní učitelka nám ve škole říkala, že nemáme žalovat. Tak nežaluju. Stejně by mě potom zmlátili ještě víc.“
Sedl si k němu na bobek a díval se mu zpříma do malých smutných očí: „ Jenže když to nikomu neřekneš, můžou v tom pořád pokračovat. Mají nad tebou moc. Ovládají tě tvým strachem. Tvůj strach je pro ně taková potrava. Živí se jím. A chutná jim. Vybrali si tě proto, že se neumíš moc prát, že máš strach a že jsi slušný a přemýšlivý kluk. Jsi jiný než oni. Nehodíš se mezi ně, protože jsi citlivý. Proto mají legraci z toho, že tě trápí. Půjčím ti jeden příběh. Možná ti bude připadat, že je tak trochu o tobě.“
Kluk si chvíli listoval v knize, pak poděkoval, popadl částečně oschlé věci a upaloval domů, aby se máma o něj doma nebála. Sotva za ním stihl zavolat, aby se zaběhl schovat do knihovny, kdykoli ho budou zase jeho trýznitelé pronásledovat.
Vracel se. Příběh klučíka zaujal, začal číst. A nejen to. Začal se kamarádit s dětmi z nedalekého gymnázia a zjistil, že by tam chtěl studovat. Přijímačky udělal hravě, protože měl velký všeobecný rozhled, díky tomu, že hodně četl. Na gymnáziu si našel sobě podobné kamarády, s nimiž občas zašel i do knihovny. Kdoví, třeba z něj bude jednou taky knihovník.
Martina Studzinská
Máj - lásky čas?
"Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj - byl lásky čas." Tak praví básník. My starší máme s prvním májem spojené prvomájové průvody. O nich jsem psala před rokem. Jaká je ale původní májová tradice?
Martina Studzinská
Malé i velké čarodějnice, ke startu připravit!
Zítra vzplanou na mnoha místech ohromné vatry. Budou se pálit čarodějnice. Co o této tradici víme a co se můžeme domnívat? Jaké je poselství téhle zvláštní noci?
Martina Studzinská
Jak dlouho by se tady válel?
Neznalost zákonů neomlouvá. A to ani těch přírodních. Pokud věci necháme být tam, kde jsou, možná se nám vzniklá zátiší nebudou ani za mák líbit.
Martina Studzinská
Toaletní papír, životní filosofie a všechno to kolem
Napadlo vás někdy zamyslet se nad takovou běžnou věcí denní potřeby, jakou je obyčejný toaletní papír? Aneb co také musí řešit pedagog na Den učitelů.
Martina Studzinská
Když se zblázní hodiny
Už jste si toho taky všimli? Hodiny jsou symbolem naší volby, našeho směřování v čase nám vyměřeném. Mám dojem, že to platí hlavně pro ty klasické, s ručičkami. Jakmile se pokazí, měli bychom se nad sebou zamyslet.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 188
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 587x