Zorganizované dětství

Víte, v čem se liší naše dětství od dětství dnešních dětí? My jsme neměli sice počítače, mobily ani jiné elektronické vymoženosti dnešní doby, ale zato jsme si dopřávali pravidelný pobyt venku.

Ráno vstane, u postele má hromádku čistého oblečení do školy. Vyskočí a oblékne se. Pak zamíří na toaletu a do koupelny. Do kapsy si strčí banán nebo sušenku, lokne si trochu džusu a zamíří s mámou nebo s tátou do auta. Rodič- taxikář ho nebo ji vysadí před školou, kde dítko sedí celé dopoledne. Pak následuje družina nebo kroužek, odpoledne ještě školní úkoly a pak kamarád tablet nebo mobil se zásobárnou her.
O víkendu se někam dojede autem, tam nás zase někdo nebo něco zabaví a my zábavu více nebo méně konzumujeme jako jídlo z fast foodu. Je to pohodlné, příjemné, děti nezlobí. Je od nich pokoj.
Když se jim zkazí oči, dostanou brýle. Na poruchy pozornosti způsobené jednostrannou zátěží nezralé nervové soustavy je tu paní psycholožka. Páteř a klouby zase spraví ortopéd. Alergie s vypětím všech sil a prostředků řeší alergoložka.
Že si robátko nezaváže tkaničky od bot? Koupíme mu boty na suchý zip! Má problém zapnout si knoflík u džínů? Může přece nosit legíny! Že neumí stříhat,hníst a válet těsto, jíst příborem? Na co to, prosím vás, v dnešní době bude potřebovat?
Kdesi na venkově žije ale naštěstí babička Žofka. Je trochu staromódní a praštěná, ale  tomu našemu klackovi je u ní bůhvíproč dobře. Brzo ráno ho tam totiž vytáhne z postele kohout. Pak mu babička namaže lívance zadělané včera nadojeným mlékem báječnou domácí marmeládou a vyrazí se s dědou do lesa na houby nebo k rybníku na ryby. Mezitím babička navaří voňavou bramboračku, jakou v žádném fast foodu prostě nezvládnou. A odpoledne se lítá s dětmi venku. Jen tak. Hraje se na schovku nebo s míčem, jezdí se na kole nebo se skáče přes švihadlo. Když má robátko hlad, dostane krajíc chleba nebo rohlík tlustě namazaný čímsi báječným a k pití vodu ze studny s trochou babiččiny rybízové nebo malinové šťávy. Zase domácí, jak jinak. Pak pomáhá sekat dříví nebo spravovat plot či sušit seno. Nikdo nic neorganizuje, všechno tak nějak v klidu plyne. A po tom klidném plynutí navečer bodne i krupicová kaše sypaná kakaem. Pro mléko se musí dojít na statek, aby bylo čerstvé. Před spaním se čte pohádka nebo babička s dědou vyprávějí, jaké to bylo dřív, když oni byli malí.
A když si mamka s taťkou pro juniora k babičce Žofce po prázdninách přijedou, nestačí se divit, jak jim vyrostl. A jak je spokojený. Opálený, samostatný. Dokáže se sám zabavit. Na elektroniku si ani nevzpomene. Pár dní, než se zase ve městě začne nudit.
Máme naše děťátka rádi. Dali bychom jim všechno, co je v našich možnostech. Přesto jim ale něco moc potřebného chybí: Pravidelný pobyt venku a svobodná hra. Dopřejme jim ji. Nic to nestojí a výsledkem bude spokojené dítko.