Vypráskaný přelom roku

Jaký je váš vztah k bujarým oslavám přelomu roku s ohňostroji, petardami a světlicemi? Mělo by se takové veselí nějak regulovat? Dělá se z komára velbloud? Aneb pár vět do pranice.

Paní učitelko, Péťa do školy delší dobu nepřijde. Při odpalování zábavné pyrotechniky si vážně zranil pravou ruku. Děkuji za pochopení, Pazdera Milan, otec.

Zírala na displej svého mobilu aniž by se té zprávě divila. Péťa Pazdera byl známý rošťák, který měl vždycky svoji hlavu a na varování nedbal.

Druhý den se pan Pazdera objednal na pohovor do ředitelny. Péťa sebral tátovi na Silvestra nějaké petardy a vydal se je v podvečer s kamarády za vesnici odpálit. Zapálená petarda se mu zapletla do rukávu svetru, tam explodovala a poranila mu šlachu na pravé ruce. Péťa je pravák, bude mít tedy problém se psaním, kreslením, stříháním a jakoukoli jinou činností, k níž je třeba zapojit jemnou motoriku Po absolvování předoperačních vyšetření bude muset jít na operaci. Prognóza je nejistá.

"Zapsala jsi poučení do třídní knihy?" Ptala se jí ředitelka. 

Mlčky kývla. Před každým delším volnem museli provádět zápis do třídní knihy o tom, že poučili své žáky o všech nebezpečích, která v daném období žákům hrozila . Zmínka o zábavné pyrotechnice tam samozřejmě nemohla chybět.

Petr Pazdera ale neposlechl ani učitele, ani rodiče. Byl to sympatický kluk, ale rošťák.

V nemocnici si Péťa pobyl tři týdny. Přetrženu šlachu mu lékaři spravili, ale toho roku si nezalyžoval. I brusle musel nechat na půdě odpočívat do příští zimy. A ve škole měl sice úlevy při psaní, ale všechno musel zdlouhavě dohánět. A ve školním florbalovém týmu měl šanci náhradník. I na keramiku mohl Péťa toho roku zapomenout.

"Vyvěsíš tam u vás na té samotě tenhle plakát, prosím?" Ptala se jí další rok po vánočních prázdninách kolegyně.

"Ztratil se nám Beník. Venčila jsem ho na Silvestra jen krátce u nás v ulici, někdo odpálil kousek od nás dělobuch. Beník se mi vytrhl a uháněl k lesu. Tam se ztratil. Volala jsem, hvízdala, ale marně. Hledala jsem ho všude, najezdila jsem autem spousty kilometrů, ale zatím jsem o nenašla. Už to syn dal i na Facebook i Instagram. Taky jsem obvolala útulky v okolí. Bez úspěchu.

Beze slova si vzala od kolegyně plakátek s fotografií afghánského chrta. Ten může být klidně za hranicemi, pomyslila si. Za týden se tulák našel v sousedním okrese, kde ho zesláblého, hladového a k smrti vyděšeného našel místní hajný v lese . Bylo štěstí, že ho nezastřelil.

Jiný rok explodovaly dělobuchy jednomu třídnímu výtečníkovi v šesté třídě v kapse kalhot. Musela být přivolána sanitka a mladý pyrotechnik - amatér musel být ošetřen v nemocnici s popáleninami.

Mohla bych psát o vystrašených batolatech o silvestrovské noci nebo o novoročním ranním nepořádku a podivném smogu visícím několik hodin v místě odpalované zábavné pyrotechniky. Byl by to ale příliš dlouhý článek a možná by vás nudil.

Popáleniny i přetržená šlacha se zahojily. Pes se nakonec taky šťastně našel. Z Petra Pazdery se stal velice šikovný umělecký kovář. Ten druhý darebák se stal otcem dvou malých kluků. Batolata si na rámus o novoročních oslavách taky nakonec zvyknou. Smog rozfouká vítr, nepořádek se uklidí. Nebezpečí číhá všude: Při sportu, zábavě nebo třeba na výletě. Jenže ono hrát si s ohněm je přece jen něco jiného.

Na jednu stranu se snažíme dětem stavět bezpečná hřiště, pořizujeme jim helmy a chrániče, důmyslné autosedačky a na straně druhé jim nedokážeme vysvětlit, co je opravdu ohrožuje. Třeba vlastním osobním příkladem. Aby si zvykly, že nejsou na tomhle světě jen ony samy. Aby braly ohled i na ostatní. Na lidi i na zvířata.

.