Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak vyzrát na den blbec

17. 05. 2018 15:56:53
Když se právě nedaří, netřeba se hned rozkládat. Stačí se zbavit strachu a neproduktivních starostí. Třeba meditací (návod na konci článku). S klidnou myslí se s problémy člověk důstojněji vyrovná.

Probudila se do zamlženého ospalého rána. Vypotácela se z postele , po paměti postavila na čaj a nakrájela bábovku k snídani. Pak šla vzbudit toho ospalce. Šlo to ztuha, sama se během té procedury stihla obléknout, učesat a nachystat oběma dopolední svačiny, než se vypotácel ze svého pokoje a ještě si stěžoval na bolest hlavy. Rozmluvila mu ji, že je na bouřku a že je na to citlivý. Doporučila mu, aby hodně pil. Úplně klidná z toho ale nebyla. Poslat ho do školy dvacet kilometrů vlakem , když mu není úplně dobře, z toho neměla moc dobrý pocit. Popadl kus bábovky a lahev s pitím a vypálil ze dveří. Snad to nebude nic vážného, uklidňovala se.

Pak se vypravila ona sama. V kanceláři po ránu hned samé jobovky. Budou mít nového šéfa! Ten starý odchází za půl roku do důchodu a neví se, co bude dál. Výběrové řízení vyhlašují za měsíc. Kolegové se předháněli v prezentování poplašných zpráv. Marně se snažila vyslovit něco pozitivního. Jako by píchla do vosího hnízda. Nakonec si začala vyřizovat telefonáty, aby k ní ustrašené řeči nedoléhaly.

Lidi taky jako by se zbláznili. Každý požadoval něco extra a nejlépe okamžitě. Ona musela být vlídná a snažit se všem vyhovět. Byla už na to za ta léta zvyklá, ale na náladě, na té skutečné, ne na té pro klienty a obchodní partnery, jí to opravdu nepřidalo.

O polední pauze volala rodičům. Mamku zlobí zdraví, půjde na operaci a má z ní strach. Uklidńovala ji, co jí síly stačily, ale nebylo to mnoho platné.

Odpoledne vyřizovala nějakou poštu. Pokoušela se u toho maximálně soustředit na práci a nepřipouštět si žádné obavy, co bude s mamkou, co bude se synem, co bude s její prací, když jim dosadí nějakého nepříjemného šéfa.
Dorazila ji kolegyně, která jí přinesla výroční zprávu a usadila se do křesla naproti ní: „ To je sucho, co? Všichni se rozplývají, jak je krásně, ale ono nezaprší a nezaprší. Ta příroda schne. Bude hladomor.“
„Vždyť se blíží bouřka, to nebude tak zlé.“ Odpověděla, aby její katastrofický scénář aspoň trochu zmírnila.
„ A ty si myslíš, že jedna bouřka to spasí? Vody v přírodě ubývá. A taky hmyzu ubývá. To ta zatracená chemie. Nebude žádné ovoce. Pojdeme všichni hlady.“
Chvíli se pokoušela jí apokalyptické vize vyvrátit, ale pak pochopila, že je to marné. Přestala ji vnímat a pokoušela se dál soustředit na svoji práci. Kolegyně po chvíli odešla hledat odezvu někam jinam. Zhluboka si oddechla.

Domů dorazila dřív než syn. Uklidila do lednice nákup a chystala jednoduchou večeři. Dorazil veselý, čilý a spokojený. Bouřka spadla, bolest odezněla. Najedli se spolu a uklidili kuchyň. Syn si zalezl ve svém pokoji a ona měla chvilku jen pro sebe. Pustila si potichu svoji oblíbenou hudbu, lehla si naznak na koberec a zavřela oči. Soustředila se jenom na to, jak dýchá. Představovala si, jak se nadechuje chodidly a nohama vede nádech přes kyčle a pánev do celého břicha, hrudníku, paží, ramen, krku až do temene hlavy. Pak zase vzduch opačnou cestou vydechovala. Od hlavy do nohou a chodidly ven i se všemi starostmi a trápením. Setrvala v téhle meditaci asi deset minut a cítila se o moc líp. Pak probrali se synem uplynulý den, zasmáli se veselým příhodám ze školy a odešli v klidu spát.

Na svojí situaci člověk zpravidla mnoho nezmění, ale v klidném a soustředěném stavu se mu všechno řeší elegantněji.

Autor: Martina Studzinská | čtvrtek 17.5.2018 15:56 | karma článku: 8.28 | přečteno: 225x


Další články blogera

Martina Studzinská

Bolí tě záda? Cvič!

Přesně tohle je věta, kterou určitá ne úplně malá skupina velmi nerada slyší. Cvičit? To zavání námahou. A námahu málokdo vyhledává. Takže jsem pro sebe vyvinula návod, jak cvičit - necvičit. Dovolím si se o něj podělit.

22.5.2018 v 17:14 | Karma článku: 16.52 | Přečteno: 684 | Diskuse

Martina Studzinská

Pilulky, léky, tabletky

Proč jsme nemocní? Je opravdu nutné vždycky užívat léky? Malá tak trochu alternativní úvaha o tom, že se stejně nakonec nejlíp vyléčí každý sám. Třeba tím, že si něco uvědomí.

9.5.2018 v 19:39 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 350 | Diskuse

Martina Studzinská

Kterak uklidnit svoje neodbytné svědomí cvičením vsedě na židli

Dobrá zpráva pro všechny lenochy! Cvičení, pro ty, kteří se nehodlají zvednout ze židle Existuje a je tady! Za vyzkoušení nic nedáte.

25.4.2018 v 16:41 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 196 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Michal Bareš

Švédský recept na krize

Médii proběhla tento týden zpráva o příručce pro případ krize nebo války, kterou distribuuje Švédsko svým občanům. Jedním z témat této brožury je také připravenost domácností a jejich doporučené vybavení.

26.5.2018 v 7:18 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 603 | Diskuse

Jan Andrle

Brejličky

Jsou to takové předěly v životě mužském - a nepochybuji, že dámy to mají podobně - a jakkoli je čekáte, víte o nich, že přijdou, tak pocit překvapení se alespoň u mne stejně dostavil.

26.5.2018 v 1:21 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 265 | Diskuse

Libuse Palkova

Romantika v Praze a drama na vodě

Kam vyrazit když je horko, a vy v Praze zatoužíte po troše romantiky? Když někdy skončím práci dřív, tak z Veleslavína místo domů zamířím na procházku kolem koupaliště Džbán: Jsou tu krásná romantická zákoutí. jaká byste nečekali.

25.5.2018 v 22:02 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 324 | Diskuse

Jarka Jarvis

Nad Fatrou sa blýska, hromy divo bijú

Je středa, 3. července 1963, 11 hodin večer. Na perónu pražského Hlavního nádraží se tísní houf vykulených teenagerů, okolo nichž starostlivě pobíhají tři studenti ČVUT, fakulta strojní. Odjíždíme na putovní tábor.

25.5.2018 v 21:10 | Karma článku: 11.89 | Přečteno: 309 | Diskuse

Jana Klenorová

Dáma s duší Ďábla

Je objektem snů mnohých. Je to Dáma každým coulem. Chodí celá v černé a to bez výjimky. Vždy perfektně upravená a načesaná. Černá kontrastuje s jejím pohledem, který je vždy smyslný. Ďábel by se za něj nemusel stydět.

25.5.2018 v 21:02 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 282 | Diskuse
Počet článků 158 Celková karma 12.37 Průměrná čtenost 572

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.