Reportáž z Větrné Hůrky
Tak letos tedy na Větrnou hůrku naposledy. Helča si balí pláštěnku a obouvá si pevné boty. Předpovídají silný vítr a všechno za oknem tomu nasvědčuje. Polovina cest na Větrnou Hůrku je od jara uzavřená a ta druhá, rozbitá a sjízdná s obtížemi i v ideálním počasí, vede lesem. Co se dá dělat jiného, než se zhluboka nadechnout a prostě do toho lesa vyrazit?
Helča usedá do auta a vyráží. Je v ní malá dušička. Stěrače nestíhají, i když jedou naplno. Silnice je plná popadaného listí a větví, které rachotí o spodek auta. Těch třicet kilometrů bude krušných. Podél rozvodněné řeky to ještě šlo. Pak nastalo prudké lesní stoupání, kde bylo třeba kličkovat mezi popadanými větvemi. Následovala náhorní plošinka, bičovaná proudem prudkého deště . Autem lomcovaly poryvy větru, takže jela hodně opatrně a pevně svírala volant. Projela další vesnicí, za kterou se silnice zase nořila do lesa. Tam se otáčelo nějaké auto. Teprve potom si Helča v hustém dešti všimla padlého stromu. Rychle zhodnotila situaci a otočila vůz. Auto dojelo až k ní. Seděla v něm Justýnka, pokladní, se kterou měly dnešní den na Větrné Hůrce trávit. Obě stočily okénka a zhodnotily svoji situaci. Do práce se dnes včas nedostanou, to je v tuto chvíli jasné. Kolik dorazí objednaných skupin ale jasné není. Na Větrnou Hůrku vedou ještě dvě cesty. Jedna je polní a v tomhle slejváku bude rozblácená. Zapadnout se jim nechtělo ani jedné.
Vydaly se na tu druhou. Po asi deseti kilometrech pomalé jízdy narazily na další spadlý strom. Znovu otočit a sjet dolů k řece, přejet přes most a po druhém břehu to objet. Je to asi třicet kilometrů navíc, ale vlaky taky nepojedou a takhle je aspoň naděje, že se do práce do oběda dostanou. Cesta lesem dolů z kopce vypadá po uplynulé hodině úplně jinak než ráno, kdy ji vyjížděly nahoru. Co chvíli je nutné zastavit a tahat na stranu spadlé větve. Na parkovišti dole u řeky se sesedají do jednoho auta a vyrážejí.
Cesta po druhém břehu řeky je méně lesnatá, takže prokličkovaly. Cestou odtahaly z asfaltky několik větví a jsou mokré a špinavé, ale to budou dneska návštěvníci Větrné Hůrky jistě taky. Z protilehlého kopce se vyloupla majestátní silueta hradu, zalitá sluncem. Vítr ustal jako zázrakem. Svět bude po apokalypse krásný, shodnou se obě.
Odemykají hradní bránu a čvachtají studenou hradní chodbou. Druhá pokladní, Mirka, je bleskově seznamuje se situací. Ruští turisté dorazili, polovina průvodců ne. Takže bude fofr. Justýnka se ujme kasy a Helča popadne klíče a vyráží za svojí první skupinou. Snad bude potom chvíle na čaj, mne si prochladlé ruce. Chvíle na čaj by sice byla, ale mezitím vypnuli proud, takže nebylo ani pomyšlení nejen na ten čaj, ale ani na teplou polévku. Po zbytek dne nezbývalo nic jiného, než se zahřát stoupáním po hradních schodech.
Kromě turistů a průvodců se po nich ozývaly i těžké kroky údržbářů, kteří po celé dopoledne rozřezávali padlé kmeny stromů na cestách v hradním parku a teď je čekalo zprovoznění nouzového generátoru. Za chvíli se v hradě rozsvítilo. Poslední Rusové opouštěli hrad s nadšenými výkřiky, někteří z nich s bundami ležérně složenými přes ruku. Případnou apokalypsu přežijí s největší pravděpodobností Rusové, napadne Helču. Tuzemské návštěvníky by toho dne na prstech spočítal.
Konečně obě vyjíždějí z autem z hradní brány, kontrolují zabezpečení a loučí se s uondanými údržbáři, kteří slibují, že případné padlé kmeny cestou přijedou rozřezat. Stačí prý jen zavolat.
Nebylo to potřeba. Ještě rozloučení s Větrnou hůrkou. Tak zase na jaře!
Na vytoužený čaj nedošlo ani doma. Všude tma a zima, protože nešel proud. Takže rychle sníst kus namazaného chleba, zapít vodou a zahřát se v peřinách.
Druhý den proud šel, cesty byly sjízdné a svět se vrátil do starých kolejí. Zůstal jen ten vtíravý pocit, jak málo jsme odolní. jak málo toho k životu vlastně doopravdy potřebujeme a jakými zbytečnostmi se často obklopujeme. A stejně vtíravá otázka, jestli je to dobře.
Martina Studzinská
Máj - lásky čas?
"Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj - byl lásky čas." Tak praví básník. My starší máme s prvním májem spojené prvomájové průvody. O nich jsem psala před rokem. Jaká je ale původní májová tradice?
Martina Studzinská
Malé i velké čarodějnice, ke startu připravit!
Zítra vzplanou na mnoha místech ohromné vatry. Budou se pálit čarodějnice. Co o této tradici víme a co se můžeme domnívat? Jaké je poselství téhle zvláštní noci?
Martina Studzinská
Jak dlouho by se tady válel?
Neznalost zákonů neomlouvá. A to ani těch přírodních. Pokud věci necháme být tam, kde jsou, možná se nám vzniklá zátiší nebudou ani za mák líbit.
Martina Studzinská
Toaletní papír, životní filosofie a všechno to kolem
Napadlo vás někdy zamyslet se nad takovou běžnou věcí denní potřeby, jakou je obyčejný toaletní papír? Aneb co také musí řešit pedagog na Den učitelů.
Martina Studzinská
Když se zblázní hodiny
Už jste si toho taky všimli? Hodiny jsou symbolem naší volby, našeho směřování v čase nám vyměřeném. Mám dojem, že to platí hlavně pro ty klasické, s ručičkami. Jakmile se pokazí, měli bychom se nad sebou zamyslet.
Martina Studzinská
Takový náš český Don Quijote ?
Za několik dní nastane osmdesáté výročí jedné výjimečné, ale přesto neprávem opomíjené události. Cítím potřebu na ni čtenáře - fandy historie druhé světové války - upozornit.
Martina Studzinská
Lidi, mluvme spolu
Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.
Martina Studzinská
Vážená profese
Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?
Martina Studzinská
Vysvědčení čtyřikrát jinak
Vysvědčení, Veledůležitý papír, který školáci dnes dostanou. Někde bude doma plno slávy, jinde se bude lamentovat a domlouvat hříšníkovi. Je to všechno kolem ale nezbytně nutné?
Martina Studzinská
Příjemná masáž třeba na nedělní ráno, která nic nestojí
Jste po Vánocích celí ztuhlí? Bolí vás záda? Nechce se vám do cvičení, ale víte, že něco byste pro rozhýbání udělat měli? Tady je návod, jak začít:
Martina Studzinská
Vypráskaný přelom roku
Jaký je váš vztah k bujarým oslavám přelomu roku s ohňostroji, petardami a světlicemi? Mělo by se takové veselí nějak regulovat? Dělá se z komára velbloud? Aneb pár vět do pranice.
Martina Studzinská
Protože zabalené má to být
Máme rádi Vánoce: nazdobený stromeček, dárky, na stole spousta dobrot. Tyto krásné svátky mají ale i svoji odvrácenou a tak trochu temnou tvář. Jako ostatně spousta jiných krásných a příjemných věcí.
Martina Studzinská
Po záruce neopravitelné
Porouchané věci neopravujeme. Kupujeme další. Nové. Jak je to ale se vztahy? Lze to dělat taky tak? Lze. Ale pak se ovšem nelze divit.
Martina Studzinská
Na útěku
Uháníme. nestíháme. Co nebo kdo nás honí? Kdo je ten nemilosrdný šéf, který nás neustále úkoluje a nemá s námi špetku slitování? Odpověď je překvapivá: Jsme to my sami. Nikdo jiný by k nám tak krutý být nedokázal.
Martina Studzinská
Rodičovský workshop
Být rodičem nás nikdo neučil. Něco jsme odkoukali ze své původní rodiny, něco sestavili ze svých předsevzetí, že tohle svému dítěti dělat nebudeme. Zbytek ladíme jaksi za pochodu.
Martina Studzinská
Jak také ulevit přetíženým zádům
Bolí vás záda? Cvičíte? Máte skoro ideální váhu? Možná s sebou něco „vláčíte“ v přeneseném smyslu slova. Nejvyšší čas se toho zbavit. Mohou to být zbytečné starosti, nefunkční vztahy, nevyhovující zaměstnání nebo něco podobného.
Martina Studzinská
Záhada dámské kabelky
Milé dámy, také máte ve své kabelce černou díru, ve které nenávratně mizí vše, co v dané chvíli nutně potřebujete a naopak se z ní vynořují předměty, o nichž jste do té chvíle neměly ani tušení, že by tam mohly být?
Martina Studzinská
Domácí vzdělávání: pro a proti
Zodpovědní rodiče mají doma předškoláka a rádi by mu poskytli co nejkvalitnější vzdělání. Jednou z možností je domácí vzdělávání.
Martina Studzinská
Lze mít přiměřený postoj k metle lidstva?
Jaký je zdravý postoj k pití alkoholu víc, než je zdrávo? Co je ještě přiměřené a co už ne? Kdy lze popíjení tolerovat? Je možné se dobře pobavit i bez pití alkoholu?
Martina Studzinská
Medicína, která je zadarmo
Možná se vám to taky už stalo. Obejdete si kolečko po doktorech, kteří konstatují, že tyhle potíže nemají žádnou medicínskou příčinu. Co s tím? Zkusit jen dýchat a být. Je to tak jednoduché, že se tomu ani nechce věřit.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 188
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 587x