Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh jedné imigrantky

12. 10. 2017 15:51:44
Kdo z nás by nechtěl být užitečný, pomáhat těm, které má rád? Nebo prostě pomáhat jen tím, že existuje?

Bogdan nemohl za to, že v jeho zemi právě zuřila válka. Nechtěl se stěhovat do žádné cizí země, opustit rodnou vesnici, kamarády. Ale doma se taky bál. Báli se tu i jeho rodiče, a sourozenci. Proto se táta s matkou rozhodli, že odejdou na sever, do jakési vzdálené a chladné země. Jak ho tam přijmou? Budou ho mít rádi? Nebudou na něj střílet? Z domova si Bogdan mohl vzít jen málo věcí, ale vyvzdoroval si plyšovou kočku Evíru. Měla jen jedno oko, byla špinavá a odřená, ale Bogdan se od ní odmítl odloučit.

Pak byli v té zemi. Lidé tam byli takoví světlí a většinou chladní a uzavření. Ale nestříleli po nich a to bylo důležité. Bydleli v takové velké budově. Bogdan začal chodit do školy a našel si v nedaleké vsi kamarády, třeba Káju. Kája byl chlapec místního hospodského. Když si k němu chodil Bogdan hrát, brával Elvíru s sebou. Dostal sice od Káji ještě ohromného plyšového psa, ale od Elvíry se odmítal odloučit.
Válka skončila a Bogdan se s rodiči a sourozenci vrátil zpátky domů. Byl plný strachu, co ho doma čeká. Rozbitý dům? Vojáci ve škole? Střelba? V návalu starostí Elvíru u Káji zapomněl v zahradním domku mezi hračkami, které měl Kája na písek.

V nedaleké vesnici byl dětský tábor. Po prázdninách se tam sešli vedoucí, kteří se tam o malé táborníky v uplynulém létě starali. Byla to dobrá parta, hraví, veselí, pořád vymýšleli nějakou zábavu, aby bylo veselo. A taky proto, že kdo si hraje, ten prostě nezlobí.
Tentokrát se rozhodli, že si zahrají na pohádku Jak stařeček měnil, až vyměnil. Rozdělili se do skupinek, každá vyrazila z tábora s jehlou a měli za úkol toho dne dojít na asi patnáct kilometrů vzdálený hrad a cestou měnit jehlu za něco onačejšího. V jedné ze skupinek byla Majka s mužem. Oba pracovali jako vychovatelé v jednom ústavním zařízení a přijeli si sem prostě jen tak zablbnout s kamarády a vyčistit si hlavu v krásné barevné podzimní přírodě.

Nejdřív se jim podařilo vyměnit jehlu za oříšek od jednoho starého pána, který právě sbíral na zahradě ořechy. Za něj pak dostali v místní hospodě skleničku. Tu v další vesnici vyměnili za ceduli POZOR, ZLÝ PES! A právě se blížili do cíle, do podhradí hradu, kam měli namířeno. Byla to vesnice, v níž měl hospodu Kájův táta. Skupinka veselých pocestných vstoupila do hospody a posadila se ke stolu. Poručili si pivo, protože měli po té cestě pořádnou žízeň. Když jim ho Kájův táta natočil, začali s výměnou. Kájův táta přemýšlel, co by jim za skleničku vtipného dal. A protože žádnou legraci nezkazil, zašel do zahradního domku a vytáhl z kouta špinavou a opelichanou jednookou Elvíru. A ještě k ní přidal příběh malého chlapce, uprchlíka ze země, kde nedávno skončila válka. Skupinka poutníků byla Elvírou nadšená. Když se všichni večer sešli v táboře a vyprávěli si, co přes den prožili, měl jejich úlovek velký úspěch.

Majka pak v neděli odpoledne zabalila Elvíru do svého batohu a odvezla si ji domů. Doma ji strčila s ostatními špinavými věcmi do pračky, místo chybějícího oka jí přišila skleněný knoflík a vzala ji do práce, k dětem, které se potřebovaly k někomu přitisknout a šeptat mu před usnutím svoje myšlenky a pocity. Elvíra byla ještě užitečná. Zase se s ní někdo mazlil, zase zdobila něčí polštář.

Každý je přece rád, když je užitečný, když může někomu pomáhat. Pro někoho tu být. A Elvíra nebyla výjimkou.

Autor: Martina Studzinská | čtvrtek 12.10.2017 15:51 | karma článku: 12.05 | přečteno: 1021x

Další články blogera

Martina Studzinská

Paměť těla

Naše tělo má svoji paměť. Octneme-li se v pozici, ve které jsme utrpěli zranění nebo ponížení, vynoří se dávná vzpomínka znovu. To platí i pro sex.

6.10.2017 v 18:30 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 671 | Diskuse

Martina Studzinská

Chvilka slávy

Malá úvaha mezi polévkou a hlavním chodem. O tom, že tím, jak jednáme právě teď, často předurčujeme mnohé budoucí trapasy.

3.10.2017 v 15:39 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 215 | Diskuse

Martina Studzinská

Třída all inclusiv

...aneb malé "třídní foto", tedy popis toho, co musí český učitel v průměrné třídě zvládnout za dopoledne. Připočtěme k tomu dvě až tři hodiny odpoledne u počítače nad administrativní prací a pár hodin týdně na schůzích.

24.9.2017 v 17:23 | Karma článku: 39.13 | Přečteno: 4479 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Klára Dvořáková

Venkovský striptýz - košilatá povídka

Jen mužská část vesnice zná tajemství bílé vany na zahradě hájovny. Dneska zasvětí Petra - přivandrovalce a městskýho hejska - do toho, co je to opravdová kultůůůra... Ale musí být potichu a nikomu nic nevykecat!

20.10.2017 v 8:33 | Karma článku: 3.55 | Přečteno: 114 | Diskuse

Pavla Kolářová

Moje tvář ztratila hlas

Takhle po ránu cosi říkám a uprostřed věty se najednou ozve bezmocné sípání a pak už jen jakési neartikulované zvuky. No bezva, sice je to pořád lepší než ztratit tvář, jenže v mojí profesi úči je to přeci jen tak trochu průšvih...

20.10.2017 v 7:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Marek Renda

Programy 12 stran z hlediska ochrany před Sorosem, EU a islámem, aneb kdo podpoří Orbána

Viktor Orbán vyhlásil obranou válku maďarského národa proti zločinné koalici Sorose, EU a islámu a vyzval ostatní evropské národy, ať se připojí. Pokud to chceme udělat, musíme volit vhodné strany.

20.10.2017 v 7:44 | Karma článku: 10.82 | Přečteno: 209 |

Helena Vlachová

Okénko do života dnešní mládeže

Tohle je docela smutný příběh o tom, jak se někteří dnešní náctiletí baví. Obraz toho, že jim násilí a šikana lahodí, stejně tak i vulgární mluva

20.10.2017 v 6:56 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 244 | Diskuse

Václav Toman

Tolerance nejistoty jako schopnost 21. století

Doba čtení: 3 minut Naše schopnost tolerovat nejistotu se snižuje. Potřebujeme vědět, jaké to je, všechno googlíme. Proč bychom si naopak měli tuto schopnost kultivovat?

20.10.2017 v 6:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse
Počet článků 131 Celková karma 19.18 Průměrná čtenost 594

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.