Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O vulgarismech tentokrát trochu jinak

25. 04. 2017 16:16:09
Vulgárně by se mluvit nemělo, alespoň tedy na některých místech ne. Slušný člověk se jejich užívání snaží aspoň minimalizovat. Zároveň by nás nemělo rozhodit, když na nás nějaký primitiv svůj vulgární výraz vytáhne.


Učit na učňáku není žádný med. Jeden musí být fakt hodně otrlý, aby u toho pár let vydržel. Mirek měl ty svoje kluky ( byl jejich třídním) jinak docela rád, ale ta jejich kanální mluva, člověk aby se styděl s nimi jet hromadnou dopravou nebo čekat po vyučování na zastávce. Bylo mu jasné, že u nich doma se taky nemluví zrovna ve verších a navíc jsou ve věku, kdy se každý z nich snaží vehementně světu dokázat, že je pořádný chlapák a ne jen tak nějaký padavka. S tresty za nevybrané vyjadřování hned začínat nechtěl, snažil se je na nevhodnost jejich mluvy upozornit nějak jinak a třeba je u toho i trošku poučit. A protože učil cizí jazyky, šel na to cestou překládání a porovnávání některých slov.
Tak třeba němčina. Die Kurve znamená zatáčka, oblouk nebo křivka. O tom věděl svoje. Na gymplu totiž díky tomuhle slovu mazal tabuli celé čtyři roky až do maturity on, Míra Křivka, se spolužačkou Černou. Sousloví Schwarze Kurve se totiž panu profesorovi mimořádně dobře pamatovalo. Der Kunde je zase v překladu do češtiny zákazník, Sozialkunde jako školní předmět něco jako občanská výchova a Urkunde je diplom nebo osvědčení. O tom zase ví svoje z učitelské praxe. Pokud jede s kluky na závody do Německa a oni, nedej bože, dostanou diplom a on je na to zapomene předem teoreticky připravit, prožije si s nimi při předávacím ceremoniálu svoje.
Svá úskalí má i polština. Jak se řekne polsky hledat, ví asi hodně lidí, včetně některých Mírových svěřenců. Stejným výrazem v češtině poměrně nevybíravě označujeme činnost vykonávanou při pohlavním styku. Míra si kdysi dopisoval se studentkou z Varšavy. Po nějaké době se domluvili, že Barbara, tak se ta polská studentka jmenovala, bude mít cestu do Prahy a on, Míra jí chtěl ukázat českou metropoli. Dohodli si spolu, že na ni bude Míra čekat na hlavním nádraží. Domluvili si vlak, čas i nástupiště, ale nedomluvili si vagon, ze kterého Barbara vystoupí. Mobily tenkrát ještě nebyly úplně běžné a tak se minuli. Míra bezradně postával na prázdném perónu a nevěděl, kam jeho dopisní kamarádka zmizela. Bloudí zoufale po nádražní hale? Sedí někde na kufru a přemýšlí, kam se vrtnout? Dostal nápad, že zajde do informací a nechá ji vyhlásit nádražním rozhlasem. Pracovníkovi na informacích objasnil situaci a požádal jej, zda by nemohl vyhlásit, že ji Míra stále ještě čeká na dohodnutém perónu. Pracovník informací ochotně nabídl pomoc a Míra, již poněkud uklidněn, se vrátil zpátky na původně domluvené nástupiště. Sotva tam stihl dojít, rozlehlo se nádražní budovou hlášení v polštině: „Miroslav šuka Barbaru ...“ a následovalo přesné určení čísla nástupiště. Tak populární, jako v této chvíli, byl Míra opravdu málokdy. Kdo měl oči a uši, zašel si původce této interesantní činnosti nenápadně prohlédnout.
Nebo chorvatština. Jak radostně se vyprahlý po dlouhé cestě autem nebo při návratu z pláže vrhal v místním marketu k regálu, nad nímž visel nápis v chorvatštině: „Hladna piča“.

„ Víte co, kluci?“ Povídal jim, když tyhle historky při třídnické hodině vysypal na burácející kolektiv. „Takzvané sprosté slovo je jen zvuk. Zvuk, který v jiném jazyce může znamenat třeba nějakou úplně běžnou činnost, osobu nebo věc. A právě proto není nic úžasného na tom, že tyhle výrazy někdo používá. Možná to spíš vypovídá něco o jeho omezenosti a nevzdělanosti. Tak si vyberte sami, jak budete mluvit a jak budete na svět působit.“

Autor: Martina Studzinská | úterý 25.4.2017 16:16 | karma článku: 18.99 | přečteno: 723x

Další články blogera

Martina Studzinská

Jak se (nejen nám) posunul obzor

Před třiceti lety byly české a slovenské kempy plné turistů z tehdejší NDR. Jezdili k nám rádi. Byli jsme totiž téměř jedinou zemí, kam bez problémů mohli. Pak se (nejen jim) otevřel svět.

16.11.2017 v 18:21 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 416 | Diskuse

Martina Studzinská

Kovářova kobyla

To, že je někdo profík v nějaké oblasti, ještě neznamená, že doma to má vždycky zmáknuté. Aspoň dotyčný profík ví, jak je těm, kteří za ním přišli. A dokáže jim poradit. Leckdy dost zasvěceně.

10.11.2017 v 16:56 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 367 | Diskuse

Martina Studzinská

Reportáž z Větrné Hůrky

Jména všech míst i aktérů jsou změněna. Počasí je však skutečné, stejně jako jeho důsledky. Skutečný je taky fakt, že fyzicky jsme dosti zhýčkaní. A to přímo neskutečně.

31.10.2017 v 17:05 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 277 | Diskuse

Martina Studzinská

Příběh jedné imigrantky

Kdo z nás by nechtěl být užitečný, pomáhat těm, které má rád? Nebo prostě pomáhat jen tím, že existuje?

12.10.2017 v 15:51 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 1072 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 21.56 | Přečteno: 500 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 437 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 381 | Diskuse

Lenka Pokorná

Separatismus

Hranice států v Evropě se různě mění a posouvají od počátku věků. Silnější státy, nebo ty, co si to o sobě aspoň myslely,

20.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 170 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 15.21 Průměrná čtenost 590

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.