Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sen jedné přemýšlivé Matky

21. 03. 2017 16:12:17
Aneb variace na téma, kterým se už zabýval i pan Karel Čapek. A sny, jak známo, zrcadlí naše vnitřní starosti a obavy. Míváte je občas také?


Žili v jednom permanentním zábavním parku. Matka a její dospívající syn. Ten zábavní park byl oblíbeným cílem nedělních výletů rodin s dětmi. Všude kolem samá atrakce, lidé se tu snažili trochu se uvolnit a zapomenout na nudu a šeď všedních dní. Matka tu měla v nájmu výlety do středověku. Lidé si u ní oblékali středověké kostýmy, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak se lidem v téhle době žilo, Mleli obilí na kamenném žernovu, tkali látky na dobových stavech, pracovali na poli s primitivním náčiním. Syn tohle všechno ovládal, vyrostl tu odmala. Navíc mluvil aspoň částečně několika jazyky, protože zábavní park navštěvovali i cizinci a máma ho prozřetelně nechala studovat, aby se jednou v životě neztratil. Návštěvnost zábavního parku byla velká, dalo se tu pohodlně uživit. Těm dvěma to rozhodně ke spokojenému životu stačilo. Až jednou.
Byla jarní neděle, počasí bylo sice proměnlivé, občas trochu sprchlo, ale rozhodně to na množství návštěvníků nemělo výrazný vliv. Lidí tu chodilo dost: Tátové s batůžky, mamky s kočárky a malé děti s lízátky a cukrovou vatou, protože na zmrzlinu ještě nebylo dost teplo. Najednou se z amplionu, který zpravidla ohlašoval konec otevírací doby nebo ztracené dítě či pejska, že bude za okamžik probíhat kontrola batůžků a kabelek návštěvníků, jestli v nich nemají igelitové pláštěnky, takové ty tenké, průsvitné, které se kupují téměř na jedno použití. Co je to za hloupost? Pomyslela si Matka, co je úřadům do toho, jestli mají lidi v batůžku nebo v tašce pláštěnku nebo deštník? Hlavně, když nezmoknou. Jenže hlášení bylo míněno vážně. Z důvodů estetické nevhodnosti těchto pláštěnek budou jejich majitelé sankcionováni. Prý o tom předešlého dne vydalo vedení parku nějaké nové nařízení či co. Matka se synem o tom nevěděli, seděli včera tou dobou před jejich středověkou atrakcí a povídali si. Televizi ani internet ten den prostě nesledovali. Matka znejistěla. Kde ho má, toho svého kluka? Šel navštívit kamaráda, jehož babička provozuje Dům hrůzy, který s jejich středověkou atrakcí sousedí, aby bylo možné společně využívat mučírnu. Z mučírny se také za chvíli ozývaly spěšné kroky a hlasité funění. To provozovatelka Domu hrůzy pospíchala, aby se ujistila, jestli Matka také slyšela to podivné hlášení.
„Co tomu říkáš? To je kravina, co?“
Matka jen nevěřícně pokrčila rameny. To už byl tenhle víkend třetí bláznivý nesmysl, který nové vedení parku vyprodukovalo a pak trvalo na jeho plnění. Lidé už se báli, co nadřízení vymyslí příště a návštěvníků parku o poznání ubylo. Jestli to tak půjde dál, navštíví tenhle Kocourkov lidi jen omylem a tržby se budou limitně blížit nule. Vedení parku to ale zjevně nezajímalo a řadoví zaměstnanci neměli odvahu se tomu postavit.
„Já posílám kluka k sestře do města. Prvním vlakem. Dám mu peníze na cestu a nějaké jídlo a pití, sestra už se postará, aby docházel do školy a dostudoval u ní. Můžeš toho svého poslat s ním. Kdoví, co ti ajnštajni tam nahoře ještě vymyslí. Dobře se nám tu rozhodně žít nebude. Spokojené časy už skončily.“
Matka beze slova odběhla sbalit svému Synovi batůžek. Návštěvníků ubylo, všichni ti s pláštěnkami opustili park a vydali se někam jinam, aby se vyhnuli postihu. Za chvíli se oba chlapci vynořili z mučírny. Matka Synovi podala batůžek a objala ho: „Pospěšte si, ať ten vlak stihnete. Kdoví, co by ještě ti nahoře vymysleli do odjezdu toho dalšího. Já tu budu hlídat naši atrakci, kdyby se náhodou něco změnilo k lepšímu. Už jsem stará na přestěhování jinam. Tebe jsem připravila na život, jak jsem nejlíp uměla. Myslím, že se v tom světě tam venku neztratíš. Jsi zručný, vzdělaný a rozumný. Snad je ještě kam utéct z toho Kocourkova. Ať se ti daří. A občas si na mě vzpomeň.“
Syn vyrazil směrem k nádraží. Matka se rychle otočila na druhou stranu, aby v jejích očích neviděl slzy.

Autor: Martina Studzinská | úterý 21.3.2017 16:12 | karma článku: 10.29 | přečteno: 217x

Další články blogera

Martina Studzinská

Jak se (nejen nám) posunul obzor

Před třiceti lety byly české a slovenské kempy plné turistů z tehdejší NDR. Jezdili k nám rádi. Byli jsme totiž téměř jedinou zemí, kam bez problémů mohli. Pak se (nejen jim) otevřel svět.

16.11.2017 v 18:21 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 416 | Diskuse

Martina Studzinská

Kovářova kobyla

To, že je někdo profík v nějaké oblasti, ještě neznamená, že doma to má vždycky zmáknuté. Aspoň dotyčný profík ví, jak je těm, kteří za ním přišli. A dokáže jim poradit. Leckdy dost zasvěceně.

10.11.2017 v 16:56 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 367 | Diskuse

Martina Studzinská

Reportáž z Větrné Hůrky

Jména všech míst i aktérů jsou změněna. Počasí je však skutečné, stejně jako jeho důsledky. Skutečný je taky fakt, že fyzicky jsme dosti zhýčkaní. A to přímo neskutečně.

31.10.2017 v 17:05 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 277 | Diskuse

Martina Studzinská

Příběh jedné imigrantky

Kdo z nás by nechtěl být užitečný, pomáhat těm, které má rád? Nebo prostě pomáhat jen tím, že existuje?

12.10.2017 v 15:51 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 1072 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 21.16 | Přečteno: 464 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 405 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 365 | Diskuse

Lenka Pokorná

Separatismus

Hranice států v Evropě se různě mění a posouvají od počátku věků. Silnější státy, nebo ty, co si to o sobě aspoň myslely,

20.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 167 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 15.21 Průměrná čtenost 590

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.