Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pakt, který ztratil svůj smysl

10. 03. 2017 16:57:17
Když nás děti tak nějak zvláštně zlobí, o něco si tím říkají. A nemusí to být zrovna pár facek. Možná nás tím nutí k zamyšlení nad námi samými. Tak to bylo, je a zřejmě i bude.

Zamyšleně kráčela předjarní Prahou, bradu měla zabořenou do teplé šály, prokřehlé ruce vražené hluboko do kapes zimní bundy. Foukal totiž ostrý ledový vítr. Vyšla z Kaprovy ulice od metra a zabočila k podloubí filozofické fakulty. Před Rudolfinem stáli demonstranti s transparenty proti vstupu do NATO. Na transparentech se jim skvěly nápisy o tom, že chceme být neutrálním státem, odmítáme jakýkoli vojenský pakt. Najednou se jí zmocnil strach. Strach z budoucnosti, která se tu možná právě teď rozhoduje a kterou nejsme možná dost kompetentní posoudit. Jsme po letech nesvobody dost informovaní? Nejsme prostě naivní jako malé, nadšené děti?
Odjakživa měla strach z velkého množství lidí, z paniky davu. Přidala do kroku a zmizela ve vchodu do budovy. Ve vestibulu ji nepříjemný pocit trochu opustil. Vešla do jedné ze seminárních místností, odložila kabát a tiše se posadila. Přišla jako obvykle pozdě. Přes tlustou clonu svých rozbouřených emocí vnímala slova přednášejícího jako z velké dálky. Bylo to cosi o očekávání žen a mužů od partnerského vztahu. Ženy prý očekávají od partnera materiální zajištění, muži od žen servis a péči o domácnost a rodinný krb. To se prý velmi pomalu začíná měnit. Stísněný pocit z přelidněného náměstí se jí vrátil. Tentokrát neznala důvod, který by pro něj mohla mít. Náhle ji zavalila vlna iracionálního strachu, který ji zcela ochromil. Možná je to tím, že jí se doma partnerství hroutí a ona sbírá sílu k tomu, aby jej důstojně ukončila. Jak to bude s materiálním zajištěním jejích dětí a jí samotné? Roztřásla se. Co povídal přednášející dál, by rozhodně reprodukovat nedokázala.
Když se dostala domů, byla už tma. Děti doma ještě nebyly, ale On tam už seděl. Povaloval se na sedačce v obývacím pokoji a pouštěl si nějakou tu svoji muziku, u toho kouřil a upíjel z hrníčku kávu. On se tu stejně přes noc nezdrží, uklidňovala se. Za chvíli dorazí děti domů a on potáhne za tou svojí. Před několika lety se spolu dohodli, že spolu zůstanou kvůli dětem. Že je jako spolu vychovají, ale žít si budou každý po svém. On to dokázal ,ona ne. Cítila na sobě závazek manželského slibu, který nedokázala porušit.
V předsíni si sotva stačila svléknout kabát a zout boty, když zazvonil telefon. Vzal to on a slyšela, jak se kohosi ptá, kdy ho pustí a co se stalo. Pak vyšel z obýváku s ustaraným výrazem. Starší syn se zamotal do demonstrace proti vstupu do NATO a ve vypjaté atmosféře tam došlo k zadržení několika demonstrujících. Jejich syn byl mezi nimi. Kdy ho propustí, neví. Je prý rád, že mu dovolili zavolat domů. S průpovídkou, že jak kluka vychovala, tak ho má, opravdu odkráčel k té svojí. Hrnek s nedopitou kávou a plný popelník zůstaly ležet na konferenčním stolku. Všechno právě uklidila, vyvětrala, když uslyšela klapnutí dveří bytu. Nahlédla do předsíně a pozdravila se s mladší ratolestí. Vykročila do kuchyně nachystat večeři, aby se trochu zabavila a zbavila se stísněných myšlenek. Stručně vylíčila mladšímu potomkovi, kde má staršího bratra, pak mlčky povečeřeli a společně poklidili kuchyň. Staršímu synovi schovala večeři do trouby. Jeho otec už se dnes nevrátí, nemá cenu mu večeři schovávat. Ani se už neozve, výchova dětí je přece její starost. Mladší dítko se zavřelo ve svém pokoji, odkud se začala ozývat jakási jí nesrozumitelná hudba. Nekonečné minuty a hodiny se vlekly, jít spát by byl holý nesmysl. Začala tedy pracovat na diplomce, aby tu bezesnou noc nějak využila. K ránu se její starší potomek konečně dostavil. Na demonstraci šel ze zvědavosti se dvěma kamarády, kteří s sebou měli roztrhanou vlajku Varšavské smlouvy. Najednou někdo se šátkem přes obličej hodil dlažební kostkou směrem, kde stáli policajti a začala mela. Pár jich naskládali do policejních aut a odvezli na stanici, kde s nimi sepisovali protokoly. Patnáct už mu bylo, takže jeho rodiče k tomu nepotřebovali. To se protáhlo skoro do rána. Teď se půjde vyspat, je neděle, tak to mladý využije. Ona ale usnout nemůže. A na té diplomce taky moc nepokročila. Nemohla se na to vůbec soustředit.
Zavolali si je oba jako rodiče na odbor péče o mladistvé, jestli prý věděli o tom, že se účastní demonstrací s anarchisty a jestli zvládají synovu výchovu. Uprostřed hovoru s úředníkem, si uvědomila, že tu vlastně hrají divadlo, předstírají fungující rodičovský pár a přitom to celé vlastně spočívá na ní, že o tom nikdo neví a ona že postrádá jakoukoli podporu a pomoc. Když vyšli z budovy úřadu a kráčeli směrem k autu, odmítla s ním jet. Odjela domů sama metrem. Následující den vyhledala právníka a podala žádost o rozvod.

Autor: Martina Studzinská | pátek 10.3.2017 16:57 | karma článku: 11.63 | přečteno: 480x

Další články blogera

Martina Studzinská

Jak se (nejen nám) posunul obzor

Před třiceti lety byly české a slovenské kempy plné turistů z tehdejší NDR. Jezdili k nám rádi. Byli jsme totiž téměř jedinou zemí, kam bez problémů mohli. Pak se (nejen jim) otevřel svět.

16.11.2017 v 18:21 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 416 | Diskuse

Martina Studzinská

Kovářova kobyla

To, že je někdo profík v nějaké oblasti, ještě neznamená, že doma to má vždycky zmáknuté. Aspoň dotyčný profík ví, jak je těm, kteří za ním přišli. A dokáže jim poradit. Leckdy dost zasvěceně.

10.11.2017 v 16:56 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 367 | Diskuse

Martina Studzinská

Reportáž z Větrné Hůrky

Jména všech míst i aktérů jsou změněna. Počasí je však skutečné, stejně jako jeho důsledky. Skutečný je taky fakt, že fyzicky jsme dosti zhýčkaní. A to přímo neskutečně.

31.10.2017 v 17:05 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 277 | Diskuse

Martina Studzinská

Příběh jedné imigrantky

Kdo z nás by nechtěl být užitečný, pomáhat těm, které má rád? Nebo prostě pomáhat jen tím, že existuje?

12.10.2017 v 15:51 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 1072 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 21.16 | Přečteno: 464 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 405 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 365 | Diskuse

Lenka Pokorná

Separatismus

Hranice států v Evropě se různě mění a posouvají od počátku věků. Silnější státy, nebo ty, co si to o sobě aspoň myslely,

20.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 167 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 15.21 Průměrná čtenost 590

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.