Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šéfová z roku 1989

6. 03. 2017 16:41:37
Aneb vzpomínka na dvě zcela odlišné tenkrát ještě "soudružky",odehrávající se na pozadí zásadních změn, která by neměla zapadnout.


Šéfovala jedné ohromné základce na velkoměstském sídlišti, kde měli všechno zařízené pro tisícovku školáků, ale chodilo sem ještě skoro o polovinu dětí víc než tenhle počet. Učitelů tu pracovalo něco přes šedesát. Mladí, starší, dokonce i pár mužských. Ve „své“ škole i bydlela a žila pro ni. Manžel s ní nebo možná s její funkcí nevydržel a syn už byl dospělý a osamostatnil se. Aby tenhle kolos uřídila, musela tomu podřídit všechno: rodinu, svoji osobnost, svoje vztahy. Patřila prostě k inventáři. Nebyla člověk, nebyla ženská, byla soudružka ředitelka, z níž měli všichni respekt. Učitelů bylo tenkrát málo a tak zajásala, když se jí ozvala jedna mladá paní učitelka po mateřské. Prý dostala na sídlišti nedaleko školy nový byt a se dvěma malými dětmi nemůže nikam daleko dojíždět. Spojení s centrem města bylo všelijaké, autobusy jezdívaly přeplněné, stávalo se, že se do nich člověk prostě nevešel. Pozvala si ji hned na druhý den, aby si to ta mladá maminka nakonec ještě nerozmyslela. Přišla přesně a líbila se jí. Jen se jí zdála taková neprůbojná. „Jestlipak si dokážete zjednat kázeň, soudružko?“ Zeptala se jí přímo. Děti na sídlišti bývají všelijaké. Kývla úslužně hlavou. Od září ji přijala. Nová paní učitelka byla svědomitá, nekonfliktní, jen ty děti, kdyby jí pořád nestonaly! Neuplynul jeden jediný měsíc, aby nebyla jejich maminka s nimi aspoň týden doma na ošetřovačce. Třídy byly lidnaté, v každé se tísnilo pětatřicet dětí a když se ještě musely pro nepřítomnost učitelky spojovat, sedělo žáčků v každé místnosti skoro padesát. Šéfová se proto snažila dělat mladým maminám dusno, aby zůstávaly s dětmi doma co nejméně. Kromě toho chodila tahle mladá maminka ráno pořád pozdě, že prý jí děti ve školce pláčou a nechtějí ji pustit do práce. Poručit jim neuměla, to je to!
Od Vánoc se pro učitele rozběhly kurzy cizích jazyků. I šéfová se přihlásila na angličtinu, když je to ten světový jazyk a mladá maminka podobně jako dalších několik kolegyň a kolegů také. Jednou se zase přiřítila mladá paní učitelka o pár minut pozdě a našla šéfovou, jak za ni postává na chodbě a drží dozor. „Jdeš pozdě, takhle se chodí do práce?“ Zahromovala ředitelka rozčileně. Pak ale smířlivěji dodala: „A úkol na angličtinu máš? Já bych si ho od tebe půjčila. Do noci jsem vyplňovala to hlášení o stavu žáků a pak už mi do toho padala hlava. Podívám se na to, jak to máš a po velké přestávce ti to vrátím.“
Mladá kolegyně se usmála a podala jí z tašky kroužkový sešit.
Mladá soudružka učitelka pracovala na škole rok. Uběhly i prázdniny, soudružka učitelka si k radosti žáků i jejich rodičů vedla svoje druháčky i do třetí třídy. Nastal listopad, s ním vyjmenovaná slova po b, násobilka a oslavy VŘSR s křižníky Aurorami z rudého papíru, kterých byly plné nástěnky. Psal se rok 1989 a krátce po výročí VŘSR, tedy Velké říjnové revoluce, propukla ta listopadová, sametová. Ve školství, stejně jako všude jinde, vypukl ohromný zmatek . Soudružka šéfová svolala krizovou schůzi, kde chtěla všem, zejména mladým bouřlivákům, promluvit do duše a v případě nutnosti své podřízené i zastrašit, jen aby se její škola neoctla na nějakém seznamu hříšníků. Mladí kantoři tvořili takový ostrov v rohu sborovny a podle ředitelčiných předpokladů měli všichni připnuté trikolóry, což bylo v dané situaci to nejhorší, co soudružka ředitelka mohla čekat. I mladá maminka tu seděla s trikolórou na klopě halenky. Ředitelka k ní přistoupila rázným krokem. „Zbláznila ses? Sundej to!“ vyštěkla pánovitě. Mladá žena jen urputně zavrtěla hlavou. Sborovna ztichla a všichni čekali, co bude dál. „Máš děti, víš ty trdlo vůbec, co jim můžeš připravit?“ Mladá maminka mlčky kývla. „Nevíš. Přijdeš o místo, budou tě vyslýchat, ani ke koštěti tě nevezmou. Nic o tom nevíš.“
Po neúspěšném pokusu mladou ženu zastrašit usedla šéfová na svoje místo a začala s líčením toho, že studenti na Národní měli v rukou řetězy a veřejná bezpečnost se byla nucena bránit. Pokoušela se dát svým podřízeným podepsat jakýsi pamflet. Podepsalo to jen několik kolegů krátce před důchodem.
Uplynulo několik týdnů a odbývala se další porada, na níž byla paní šéfové vyslovena nedůvěra. Zvolena byla její nástupkyně, usměvavá, leč rázná češtinářka ve středním věku. Šéfové se zhroutil svět. Na škole, kde vládla železnou rukou, se jí už pracovat nechtělo a nikdo se jí nedivil. Vyklidila školní byt a nastoupila někde na druhém konci města, kde ji nikdo neznal. Tam to nějak doklepala do zaslouženého důchodu. Cítila se dost osamělá, ponížená, zhrzená.
A mladá teď už paní učitelka? Naučila se dobře anglicky a protože bylo angličtinářů málo, začala tenhle jazyk učit. Cestovala po světě, překládala, tlumočila. Přečetla všechny do té doby zakázané knížky a zašla do kina na všechny trezorové filmy. Vedla svoje žáky k tomu, aby si vážili svobody. Život se s ní vždycky úplně nemazlil, přesto se na svět usmívala, i na ten školský. Ustála všechny podivné vymyšlenosti a kotrmelce střídajících se ministrů školství a světe zboř se, školství neopustila, protože v práci s dětmi viděla smysl. A jestli neumřela, kodrcá se tím nevděčným, leč potřebným povoláním dodnes.

Autor: Martina Studzinská | pondělí 6.3.2017 16:41 | karma článku: 20.13 | přečteno: 1001x

Další články blogera

Martina Studzinská

Jak se (nejen nám) posunul obzor

Před třiceti lety byly české a slovenské kempy plné turistů z tehdejší NDR. Jezdili k nám rádi. Byli jsme totiž téměř jedinou zemí, kam bez problémů mohli. Pak se (nejen jim) otevřel svět.

16.11.2017 v 18:21 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 416 | Diskuse

Martina Studzinská

Kovářova kobyla

To, že je někdo profík v nějaké oblasti, ještě neznamená, že doma to má vždycky zmáknuté. Aspoň dotyčný profík ví, jak je těm, kteří za ním přišli. A dokáže jim poradit. Leckdy dost zasvěceně.

10.11.2017 v 16:56 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 367 | Diskuse

Martina Studzinská

Reportáž z Větrné Hůrky

Jména všech míst i aktérů jsou změněna. Počasí je však skutečné, stejně jako jeho důsledky. Skutečný je taky fakt, že fyzicky jsme dosti zhýčkaní. A to přímo neskutečně.

31.10.2017 v 17:05 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 277 | Diskuse

Martina Studzinská

Příběh jedné imigrantky

Kdo z nás by nechtěl být užitečný, pomáhat těm, které má rád? Nebo prostě pomáhat jen tím, že existuje?

12.10.2017 v 15:51 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 1072 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 500 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 16.22 | Přečteno: 437 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 381 | Diskuse

Lenka Pokorná

Separatismus

Hranice států v Evropě se různě mění a posouvají od počátku věků. Silnější státy, nebo ty, co si to o sobě aspoň myslely,

20.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 170 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 15.21 Průměrná čtenost 590

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.