Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Óda na trpělivost

28. 02. 2017 15:43:29
Pořád se mluví o tom, čeho se v tom našem školství nedostává. Prý peněz, kázně čili disciplíny, nějaké ucelené a smysluplné koncepce čili vize, kam že to vlastně směřujeme. A také báječných lidí s báječnými vlastnostmi.

Spolužáci z fakulty se tenkrát domluvili, že si udělají řidičák. Dva kluci a dvě holky. Pan učitel v autoškole, který je dostal na starosti, byl ve středních letech. Kdysi se prý živil jako kaskadér a začínal mu chybět adrenalin. V každém případě nezvýšil hlas, nekřičel, všechny pokyny donekonečna trpělivě opakoval, poklesky svých žáků bral s humorem, jenž beznadějného nemotoru a následkem toho i nemotoristu neshazoval, což bylo leckdy vážně umění. Zkrátka takový učitel ideál.
Jedna z budoucích řidiček, Maruška, byla ale oříškem i pro něj. Pravidla silničního provozu zcela ignorovala a z jízdy samotné měla tak panickou hrůzu, že jí do příslovečného zakrytí očí a řícení se vražednou třicítkou středem křižovatky mnohdy opravdu zbýval jen velmi malý kousek. Jindy se zase uprostřed křižovatky zastavila a odmítla pokračovat v jízdě, dokud zapeklitou dopravní situaci nevyřešila ke své spokojenosti, což při její znalosti dopravních předpisů byl běh na opravdu velmi dlouhou trať. Pan učitel byl ale opravdu vždycky trpělivý i na ni, což nikdo ze spolužáků nechápal. Maruška potřebovala třikrát víc hodin jízdy než její kamarádi a pan učitel ji tedy vždycky nechal, ať se odveze domů, což bylo asi třicet kilometrů od autoškoly.
Jednou takhle na jedné světelné křižovatce dostala Maruška pokyn, aby odbočila vlevo. Po rozsvícení zeleného světla odbočila z pravého pruhu a bez blinkru. „Takhle ne, Maruško, znovu objedeme blok a opravíme to, ano?“ Maruška obě své chyby neomylně zopakovala a protože byla nervózní z toho, co dělá špatně, auto jí uprostřed křižovatky chcíplo. Trvalo mnoho nekonečných sekund, možná i minut, než motor Marušce naskočil. Pak k původním dvěma chybám přidala nesmyslné drcení pedálu plynu. Při dalším pokusu vzala na vědomí existenci blinkru a použila jej. To bylo malé vítězství. Blok musela objet ještě třikrát, než se dalo opravdu spolehnout na to, že auto křižovatkou projede aniž by mu chcípl motor. Po asi čtyřech nebo pěti dalších kolečkách přišla i na dobrý nápad odbočit z levého pruhu. Vítězství bylo dokonáno. I Maruška splnila řidičské zkoušky a dostala vytouženou kartičku. Někde koupila panu učiteli lahev kvalitní skotské a zastavila se za ním v autoškole, aby mu za jeho trpělivost poděkovala. Odmítl ji se slovy: „ Z vás bude paní učitelka, až dostudujete, že?“ Mlčky kývla. „Tak si to prosím pamatujte, jaké to je, když někomu něco beznadějně nejde. A buďte na něj trpělivá. Mějte pro to pochopení. V naší autoškole jste získala oprávnění nejen jako řidička, ale taky jako učitelka.“
Maruška dostudovala. Řídila bezpečně, i když zpočátku byla postrachem silnic, jen co je pravda. Začala taky učit a na svoje žáky byla vždycky trpělivá a zároveň jim nic neslevila. Když někdo byl na její předmět zabedněný, ba tvrdý, jako poleno, usmála se vždycky a řekla mu: „To nic,mně to zase nešlo v autoškole. Když se budeš snažit a nevzdáš to, časem se to poddá.“ A její žáci ji měli rádi.
Když se totiž vyšle do světa to dobré, nějakým obloukem se to někam vždycky vrátí. Třeba k jinému cíli. Aby to dobré na světě zůstalo zachováno.

Autor: Martina Studzinská | úterý 28.2.2017 15:43 | karma článku: 10.55 | přečteno: 210x

Další články blogera

Martina Studzinská

Jak se (nejen nám) posunul obzor

Před třiceti lety byly české a slovenské kempy plné turistů z tehdejší NDR. Jezdili k nám rádi. Byli jsme totiž téměř jedinou zemí, kam bez problémů mohli. Pak se (nejen jim) otevřel svět.

16.11.2017 v 18:21 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 416 | Diskuse

Martina Studzinská

Kovářova kobyla

To, že je někdo profík v nějaké oblasti, ještě neznamená, že doma to má vždycky zmáknuté. Aspoň dotyčný profík ví, jak je těm, kteří za ním přišli. A dokáže jim poradit. Leckdy dost zasvěceně.

10.11.2017 v 16:56 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 367 | Diskuse

Martina Studzinská

Reportáž z Větrné Hůrky

Jména všech míst i aktérů jsou změněna. Počasí je však skutečné, stejně jako jeho důsledky. Skutečný je taky fakt, že fyzicky jsme dosti zhýčkaní. A to přímo neskutečně.

31.10.2017 v 17:05 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 277 | Diskuse

Martina Studzinská

Příběh jedné imigrantky

Kdo z nás by nechtěl být užitečný, pomáhat těm, které má rád? Nebo prostě pomáhat jen tím, že existuje?

12.10.2017 v 15:51 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 1072 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 21.16 | Přečteno: 464 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 405 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 365 | Diskuse

Lenka Pokorná

Separatismus

Hranice států v Evropě se různě mění a posouvají od počátku věků. Silnější státy, nebo ty, co si to o sobě aspoň myslely,

20.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 167 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 15.21 Průměrná čtenost 590

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.