Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Provinilci ve třetí cé

15. 02. 2017 15:51:26
Tenhle ilustrační příběh by rád s nadsázkou předvedl, co a jak může někdy utvářet budoucí vztahy k opačnému pohlaví a postoj k sexualitě vůbec.

Madla byla odmala energická, průbojná a nadaná holčička. Její sešity sice nebyly jako ze žurnálu, leckdy v nich vyskytl flek od kdovíčeho, ale dokázala na každou i záludnou otázku pohotově šalamounsky odpovědět a byla samostatná a rozhodná. Pro kluka ideální vlastnosti, že? Ale pro děvčátko? Měla ses narodit jako kluk a ne taková malá „žena činu“. Tohle jí ve škole i doma říkávali a dávali jí za příklad sice pečlivou, ale intelektem ne příliš obdařenou Vlastu. Ta měla sešity jako natištěné šablony pro vzorné školáky a nikdy v nich nic neškrtla ani neupatlala. Žádné originální nápady Vlasta sice neměla, ale dokázala se svědomitě naučit všemu potřebnému, aby to druhý den správně a na jedničku reprodukovala. Upravená byla ta Vlastička jako ze škatulky a ne takový divous s věčně rozježenými vlasy a špínou za nehty a po oblečení od barev a kdovíjakých pokusů. Ať Madla dělala, co chtěla, do škatule s názvem „vzorná holčička“ se prostě nevešla. A pak se to jednou stalo.
Madla se líbila jednomu klukovi z béčka, jmenoval se Jonáš. Na znamení svojí přízně si jednou ve školní jídelně vymáchal ruce v Madlině hovězí polévce a dostal za to od ní výstavní facku. Mlasklo to na celou jídelnu a paní vychovatelka je oba za trest poslala nahoru do třetí cé, že se mají hlásit na poškolu, že prý zlobili. Jenže když tam oba provinilci dorazili, našli ve třídě jen hromádky šatstva. Třeťáci měli tělocvik a hráli zrovna v tělocvičně vybiku. Oba malí provinilci osaměli. Co s tím? Usedli do první lavice a po chvilce se začali velmi svorně nudit. Iniciativu převzal Jonáš. „Mám už ho velkýho, chceš to vidět?“
Byla už natolik zkušená, aby věděla, že rozumná holčička chtít nemá. „Nejsem na něj zvědavá. A dej pokoj, stejně jsme tu jen kvůli tobě.“
Jenže Jonáš na svůj skvělý nápad nedal dopustit, zvedl se z lavice a vykročil k tabuli. Tam si začal rozepínat džíny.
„Seš blbeček, to bude zase průšvih.“ Prorokovala Madla a zakryla si oči rukama.
Právě ve chvíli, kdy se Jonášovy džíny dotkly podlahy ve třídě, otevřely se dveře a vešla paní uklízečka. Dlužno dodat, že pro to, jak ho má Jonáš velkýho, neměla v tu chvíli to správné pochopení. Dohru to mělo v ředitelně, kam byli druhý den pozváni i rodiče obou malých delikventů. Ačkoliv Madla opravdu seděla po celou dobu Jonášovy exhibice poctivě v první lavici se zavřenýma očima, ostudu cítila stejnou jako malý exhibicioniosta. A bylo tak s ní i zacházeno. Ve škole i doma ji několikrát vyslýchali, porovnávali jednotlivá fakta, jestli nic, ale opravdu nic nepřekroutila a nebo se, probůh, něčeho nedotkla. A nikoho nezajímalo, jestli se náhodou nedotkli jí.
Madla i Jonáš vyrostli. Vlasta taky vyrostla. Každý jinak a každý jinde. Z Jonáše se stal šikovný kuchař a frajer, který balil ženské jak na běžícím pásu. A měl u nich úspěch, byl to takový šoumen. Vlastička prodávala kdesi v butiku. Měla to tam jako ze škatulky, což se od ní dalo čekat. Byla z ní jednou taková poslušná ženuška a hodná maminka.
A Madla? Ta si tak nějak podvědomě zafixovala, že svět je k holkám nespravedlivý. A měla na kluky parádní dopal. Rozhodla se jim to tak trochu vracet. Ke smůle svojí i jejích mužských protějšků byla ještě ke všemu celkem pohledná, takže jako každá taková normální ženská přitahovala zevlouny a otrapy nižší kategorie, což její přesvědčení, že mužské plémě nestojí za špetku ohledu, jen posílilo. Trvalo jí to pěkných pár let, než přišla na to, že tomu vždycky tak není.

Autor: Martina Studzinská | středa 15.2.2017 15:51 | karma článku: 11.10 | přečteno: 558x

Další články blogera

Martina Studzinská

Jak se (nejen nám) posunul obzor

Před třiceti lety byly české a slovenské kempy plné turistů z tehdejší NDR. Jezdili k nám rádi. Byli jsme totiž téměř jedinou zemí, kam bez problémů mohli. Pak se (nejen jim) otevřel svět.

16.11.2017 v 18:21 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 416 | Diskuse

Martina Studzinská

Kovářova kobyla

To, že je někdo profík v nějaké oblasti, ještě neznamená, že doma to má vždycky zmáknuté. Aspoň dotyčný profík ví, jak je těm, kteří za ním přišli. A dokáže jim poradit. Leckdy dost zasvěceně.

10.11.2017 v 16:56 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 367 | Diskuse

Martina Studzinská

Reportáž z Větrné Hůrky

Jména všech míst i aktérů jsou změněna. Počasí je však skutečné, stejně jako jeho důsledky. Skutečný je taky fakt, že fyzicky jsme dosti zhýčkaní. A to přímo neskutečně.

31.10.2017 v 17:05 | Karma článku: 7.01 | Přečteno: 277 | Diskuse

Martina Studzinská

Příběh jedné imigrantky

Kdo z nás by nechtěl být užitečný, pomáhat těm, které má rád? Nebo prostě pomáhat jen tím, že existuje?

12.10.2017 v 15:51 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 1072 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 500 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 16.22 | Přečteno: 437 | Diskuse

Jana Slaninová

Podlé stvoření

"Tohle je ta tvoje dcera?" zeptala se manžela a ukazovala na obrazovku, kde svítil FB profil. "Jo, to je moje dcera."

20.11.2017 v 15:36 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 381 | Diskuse

Lenka Pokorná

Separatismus

Hranice států v Evropě se různě mění a posouvají od počátku věků. Silnější státy, nebo ty, co si to o sobě aspoň myslely,

20.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.95 | Přečteno: 170 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 15.21 Průměrná čtenost 590

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.