Proč musí být učitelé jen mladí? Proč se pro vysokoškoláka - fyzika neudělá nějaký ten doškolovací kurz třeba na pedagogické fakultě a nejde učit na základku? Protože je lepší vzbuzovat emoce tím, že se pláče, jak jsou učitelé podfinancovaní. Mimochodem znáte nějaký rezort, kde by nebyli ti "podfinancovaní"?

Inu, protože ten vysokoškolák-fyzik živi rodinu a ve firmě bude mít podstatně víc, menší odpovědnost a nebude jednou nohou v kriminále. A mimochodem - pedagogické minimum je věc stará přes 30 let.

Můj pradědeček z matčiny strany byl na konci 19. století řídícím učitelem v Budyni nad Ohří. Nevím o tom téměř nic. Snad jen příhodu, kterou s oblibou vyprávěl můj děda ze svého dětství. Když šel se svým otcem na nedělní mši, šli kolem domu, kde na schodech seděl jeden z místních výrostků. Když ho míjeli, tak pronesl : "Páni učitelé nic nedělají a mají zlatku denně." Pradědeček se naklonil k svému synkovi a tiše pravil : "Otíku, víš jak by byl asi nakrknutej, kdyby věděl, že mám dvě zlatky denně?" Nevím sice, jaký životní standard se dal v té době pořídit za dvě zlatky na den, ale zřejmě se jim za císaře pána zas až tak zle nežilo a povolání učitele v té době mělo i určitou společenskou prestiž.

Kvalifikovaný dělník měl roční plat cca 1200 korun, kantor okolo 1600, inženýři cca 2500 a státní úředníci 5000. Údaje z doby, kdy můj praděda psal obecní kroniku, tedy roky 1905-1914.

A pak přišel internet...

Bylo by dobré připomenout, že v dřívější době bylo ve třídě více žáků. Já jsem chodil do malotřídní školy, tenkrát byly v jedné třídě tři ročníky a ve druhé dva. Ve třídě více než 40 dětí. Učitel se každému ročníku věnoval 15 minut, pak jim dal něco počítat nebo opisovat. Můj dědeček vzpomínal, že jich bylo na konci století (rozuměj 19. století) více jak 100.

Malotřídky s velkým počtem žáků bývaly obvyklé. Ještě v osmdesátých letech minulého století bylo na pražském sídlišti v jedné třídě téměř čtyřicet žáků. Požadavky na kázeň pak nutně musely být jiné, aby se tam vůbec dalo učit.