Proč jsem se nestala milionářkou

23. 07. 2017 17:02:23
Existují zhruba dva druhy lidí: Jedni peníze doslova přitahují a druzí jako by měli s hmotnými statky všeho druhu stejný pól magnetu. Prostě se odpuzují. Já patřím k těm druhým. Ke kterým patříte vy?

Když jsem byla v první třídě, dostala jsem každé ráno od maminky peníze na autobus, kterým jsem měla odpoledne přijet ze školní družiny domů. Maminka na mě čekávala vždycky na zastávce. Všimli si toho mí starší spolužáci a vyhrožovali mi: „Když nám nedáš peníze na autobus, zbijeme tě.“ Kdo by byl tak odvážný, že? Drobné na autobus jsem vydala bez boje a domů jsem došla ty dva kilometry pěšky. Když se mne pak vystrašená maminka ptala, kde jsou peníze na autobus, které mi ráno dala, zalhala jsem, že mi upadly na zem a já jsem se pro ně neshýbala. Lepší výmluva mne tenkrát prostě nenapadla. Maminka udiveně kroutila hlavou, jak velkopanský postoj k penězům zaujímám a dlouze mi domlouvala. Bylo to snesitelnější než slibovaný výprask od starších kluků. Kupodivu ti neřádi tenhle osvědčený fígl na mojí osůbce už víckrát neopakovali a maminka si myslela, jak mne poučila, ba přímo ve vztahu k penězům i vychovala.

Svoje první kapesné jsem dostala na první tenkrát ještě pionýrský tábor a utratila jsem je za pamlsky úspěšně hned první den. Sladkosti jsem totiž dostávala jen opravdu výjimečně, takže jsem si jich tenkrát užila poprvé dosyta. Ten úžasný pocit si pamatuji dodnes, takže to opravdu stálo za to. Pak už nebylo co utrácet , tuhle situaci jsem důvěrně znala a nestresovala mě.

Když se řešilo, čím že se budu jednou v životě živit, rodiče chtěli, aby to bylo něco praktického. Abych se zkrátka měla dobře. Jenže já jsem si vymýšlela čím dál, tím nepraktičtější obory, až nakonec kapitulovali a nechali věcem volný průběh. Tím jsem si zajistila hmotný nedostatek na řadu dalších let. Mně to ale opět neznepokojovalo, cítila jsem se v takové situaci jako ryba ve vodě. Podobně tomu bylo i s výběrem životního partnera. Pokaždé (dvakrát) jsem se osvědčila jako poměrně úspěšná antizlatokopka. Co taky se zazobaným hňupem, že?

Nejsem už nejmladší, ale myslíte, že jsem se poučila? Třeba minulý týden ráno. Cestou do práce stojím na zastávce a jako každý den telefonuji s dědečkem, jestli něco nepotřebuje. Popocházím přitom sem a tam a jsem na nástupišti sama. Přichází nějaký pán a za ním další. Oba se vzájemně zdraví, se mnou si jen pokynou, aby mne nerušili v hovoru. Ukončuji hovor a jeden z mužů se nepatrný kousek od mé nohy pro cosi shýbá. Dvoutisícovka! Pán ji zvedá z ubohé trávy u obrubníku a ptá se mne, jestli mi nevypadla. Bez rozmýšlení zavrtím hlavou a blahopřeji mu k nálezu. S úsměvem děkuje. Náš spoj vjíždí do stanice a já uvažuji, proč jsem tam tu bankovku neobjevila já, když jsem stála jen pouhých pár centimetrů od ní několik minut před příchodem toho pána. Odpověď je jednoduchá: Nebyla tam pro mne. Tomu pánovi nezávidím. Fakt.

No dobrá, říkáte si. Aspoň je skromná, šetří, nakupuje ve slevách a akcích a tak. Ale kdepak! V okolí našeho bydliště je například několik rybníků, kde se lze zadarmo vykoupat. Ale já radši jedu patnáct kilometrů na koupaliště, kde se platí vstupné, čímž utratím nejen za to vstupné, ale ještě za cestu. Proč? Vadí mi lidská bezohlednost. Nemám nic proti rybářům ani pejskařům. Pejsky mám ráda a rybáře chápu. Ale když se jdu vykoupat, nechci si zapíchnout do bosé nohy v trávě se povalující háček, ani překračovat vyvrhnuté rybí vnitřnosti. A když v mojí bezprostřední blízkosti propluje co chvíli funící psisko a na pláži se vyhýbám psím exkrementům a chomáčům vyčesaných chlupů, zaplatím opravdu raději to vstupné a jízdné. Taky nekupuji levné šmejdy a laciné, leč nekvalitní potraviny. Podle mého názoru se to totiž nevyplatí.

Světe, zboř se, i přes takové hospodaření mám kde bydlet a co jíst a taky se dost přiměřeně oblékám a obouvám, to vše opět bez slev a akcí. Sem tam si dopřeji i nějaký ten luxus ve formě dovolené nebo nějaké té kultury a zatím jsem nepocítila potřebu se jakýmkoli způsobem zadlužit. Dokonce si sem tam něco ukládám na horší časy. Nějak mi to prostě vychází. Zatím.

Autor: Martina Studzinská | neděle 23.7.2017 17:02 | karma článku: 12.56 | přečteno: 487x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 205 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 342 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 98 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.72 | Přečteno: 562 | Diskuse
Počet článků 188 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 579

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...