Toaletní papír, životní filosofie a všechno to kolem
Zašla jsem dnes odpoledne na školní WC a našla jsem tam kilometry vymotaného toaletního papíru ležérně poházené na zemi. Co dětem říct? Cesta vede přes osvětu. Ti vnímavější nebudou jen tak plýtvat něčím, o čem se něco zajímavého dozvědí. A když už jsem zjišťovala, podělím se i zde.
Začala jsem ekologií. Běžná rolička váží kolem dvanácti deka a na její výrobu se spotřebuje 1,2 kg dřeva,130 l vody a asi 1,3 kWh elektřiny. To by na některé plejtváky mohlo zabrat. Aby Evropané mohli udržovat hygienu na WC, pokácí se denně více než 2OO vzrostlých stromů.
Toaletní papír znali už staří Číňané kolem roku 600 našeho letopočtu. Vyroben byl z rýžové slámy. V té době se k tomuto účelu používala v Evropě suchá tráva, mech nebo spadané listy. Později bohatší lidé používali vlnu nebo konopí.
Očista na WC má také své zvláštnosti geografické. Například v Asii nebo Africe se k tomuto účelu používalo ruky. Prostě levá se používala k očistě po vykonání potřeby a pravá k jídlu a společenskému styku. Některá náboženství, například muslimové nebo Židé, měli velmi přísná pravidla pro použití WC, včetně modliteb, hygieny, orientace latríny nebo pravidel, kterou nohou do oné místnosti vkročit.
Zhruba od dob Komenského se na záchodě papír používal, nešlo však o papír toaletní. K očistě byl využíván běžný papír nebo výše zmiňované přírodniny. O něco později byl vynalezen bidet. Ten šlechta využívala od počátku 18. století. Asi o sto padesát let později byl v Americe vyroben toaletní papír, jak jej známe dnes. Dalších zhruba sto let trvalo, než výrobce zaručil, že bude "bez třísek". V bývalém Sovětském Svazu se toaletní papír začal vyrábět teprve v šedesátých letech minulého století. Nejprve to velký ohlas u lidí nemělo. Nechápali, proč utrácet za takovou věc, když k očistným účelům mohou stejně dobře použít rozřezané noviny. První toaletní papíry se tehdy distribuovaly do sovětských domácností zdarma.
Na hradním WC se paní toaletářka pravidelně po zájezdech turistů jistých národností rozčiluje, že má plné odpadkové koše použitého toaletního papíru. Je to tím, že některé toalety si s papírem, ani tím toaletním, zkrátka neporadí a ucpávají se. Jiný kraj, jiný mrav. Z tohoto úhlu pohledu nelze než souhlasit s výrokem jednoho mého známého, sociologa a náruživého cestovatele: " Evropa končí tam, kde přestává být na záchodě běžný toaletní papír a člověk musí myslet na to, aby měl s sebou vlastní."
My o něco dříve narození pamatujeme na doby, kdy toaletní papír býval luxusem. v osmdesátých letech vyhořela papírna ve slovenském Harmanci a mnoho domácností bylo nuceno používat různé náhražky. Když například moje šetrná maminka dostala květinu k MDŽ zabalenou do hedvábného papíru, nařídila mi, abych papír rozřezala na kusy a umístila na WC. O velikosti kusů nic bližšího neuvedla, a tak jsem řezala a řezala... A vznikly cedulky velikosti jízdenky MHD.
Dnes máme velkou možnost výběru, co se týče ceny, jemnosti nebo počtu vrstev. V Anglii se vyrábí dokonce papír vlhčený. Já bych se přimlouvala za recyklovaný, je mi přece jenom těch pokácených stromů líto. No a samozřejmé je, že do toaletní mísy nic jiného než toaletní papír nepatří. Dokonce ani jídelní ubrousky nebo papírové kapesníky nebo odličovací ubrousky ne.
Snad to do příštího kroužku všechno nezapomenu těm malým nepořádníkům říct.
Martina Studzinská
Máj - lásky čas?
"Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj - byl lásky čas." Tak praví básník. My starší máme s prvním májem spojené prvomájové průvody. O nich jsem psala před rokem. Jaká je ale původní májová tradice?
Martina Studzinská
Malé i velké čarodějnice, ke startu připravit!
Zítra vzplanou na mnoha místech ohromné vatry. Budou se pálit čarodějnice. Co o této tradici víme a co se můžeme domnívat? Jaké je poselství téhle zvláštní noci?
Martina Studzinská
Jak dlouho by se tady válel?
Neznalost zákonů neomlouvá. A to ani těch přírodních. Pokud věci necháme být tam, kde jsou, možná se nám vzniklá zátiší nebudou ani za mák líbit.
Martina Studzinská
Když se zblázní hodiny
Už jste si toho taky všimli? Hodiny jsou symbolem naší volby, našeho směřování v čase nám vyměřeném. Mám dojem, že to platí hlavně pro ty klasické, s ručičkami. Jakmile se pokazí, měli bychom se nad sebou zamyslet.
Martina Studzinská
Takový náš český Don Quijote ?
Za několik dní nastane osmdesáté výročí jedné výjimečné, ale přesto neprávem opomíjené události. Cítím potřebu na ni čtenáře - fandy historie druhé světové války - upozornit.
Martina Studzinská
Lidi, mluvme spolu
Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.
Martina Studzinská
Vážená profese
Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?
Martina Studzinská
Vysvědčení čtyřikrát jinak
Vysvědčení, Veledůležitý papír, který školáci dnes dostanou. Někde bude doma plno slávy, jinde se bude lamentovat a domlouvat hříšníkovi. Je to všechno kolem ale nezbytně nutné?
Martina Studzinská
Příjemná masáž třeba na nedělní ráno, která nic nestojí
Jste po Vánocích celí ztuhlí? Bolí vás záda? Nechce se vám do cvičení, ale víte, že něco byste pro rozhýbání udělat měli? Tady je návod, jak začít:
Martina Studzinská
Vypráskaný přelom roku
Jaký je váš vztah k bujarým oslavám přelomu roku s ohňostroji, petardami a světlicemi? Mělo by se takové veselí nějak regulovat? Dělá se z komára velbloud? Aneb pár vět do pranice.
Martina Studzinská
Protože zabalené má to být
Máme rádi Vánoce: nazdobený stromeček, dárky, na stole spousta dobrot. Tyto krásné svátky mají ale i svoji odvrácenou a tak trochu temnou tvář. Jako ostatně spousta jiných krásných a příjemných věcí.
Martina Studzinská
Po záruce neopravitelné
Porouchané věci neopravujeme. Kupujeme další. Nové. Jak je to ale se vztahy? Lze to dělat taky tak? Lze. Ale pak se ovšem nelze divit.
Martina Studzinská
Na útěku
Uháníme. nestíháme. Co nebo kdo nás honí? Kdo je ten nemilosrdný šéf, který nás neustále úkoluje a nemá s námi špetku slitování? Odpověď je překvapivá: Jsme to my sami. Nikdo jiný by k nám tak krutý být nedokázal.
Martina Studzinská
Rodičovský workshop
Být rodičem nás nikdo neučil. Něco jsme odkoukali ze své původní rodiny, něco sestavili ze svých předsevzetí, že tohle svému dítěti dělat nebudeme. Zbytek ladíme jaksi za pochodu.
Martina Studzinská
Jak také ulevit přetíženým zádům
Bolí vás záda? Cvičíte? Máte skoro ideální váhu? Možná s sebou něco „vláčíte“ v přeneseném smyslu slova. Nejvyšší čas se toho zbavit. Mohou to být zbytečné starosti, nefunkční vztahy, nevyhovující zaměstnání nebo něco podobného.
Martina Studzinská
Záhada dámské kabelky
Milé dámy, také máte ve své kabelce černou díru, ve které nenávratně mizí vše, co v dané chvíli nutně potřebujete a naopak se z ní vynořují předměty, o nichž jste do té chvíle neměly ani tušení, že by tam mohly být?
Martina Studzinská
Domácí vzdělávání: pro a proti
Zodpovědní rodiče mají doma předškoláka a rádi by mu poskytli co nejkvalitnější vzdělání. Jednou z možností je domácí vzdělávání.
Martina Studzinská
Lze mít přiměřený postoj k metle lidstva?
Jaký je zdravý postoj k pití alkoholu víc, než je zdrávo? Co je ještě přiměřené a co už ne? Kdy lze popíjení tolerovat? Je možné se dobře pobavit i bez pití alkoholu?
Martina Studzinská
Medicína, která je zadarmo
Možná se vám to taky už stalo. Obejdete si kolečko po doktorech, kteří konstatují, že tyhle potíže nemají žádnou medicínskou příčinu. Co s tím? Zkusit jen dýchat a být. Je to tak jednoduché, že se tomu ani nechce věřit.
Martina Studzinská
Radost v opuštěném hnízdě
Někdy si připadáme jako stará opuštěná barabizna s vytlučenými okny. Jak ji zabydlet? Jak najít recept na chuť do života? Třeba zkusit zase udělat něco sami sobě pro radost.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 188
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 587x