Po záruce neopravitelné

Porouchané věci neopravujeme. Kupujeme další. Nové. Jak je to ale se vztahy? Lze to dělat taky tak? Lze. Ale pak se ovšem nelze divit.   

"Přeju ti, aby ti to vrátil, ty couro!" Zařval nepříčetně a třískl dveřmi do této chvíle jejich společného bytu. Vyrazil do zablácených městských ulic. Sbalené tašky se svými věcmi hodil do kufru auta a vyrazil pěšky. Řídit totiž nebyl schopen. Zamířil k nejbližší restauraci, ale pak si to rozmyslel a vyrazil pěšky k tramvajové zastávce. Výklady obchodů byly vánočně vyzdobené, za okny restaurací seděly páry nebo veselé skupinky lidí. Romantické večeře ve dvou nebo veselé vánoční večírky. Nic, u čeho by dnes večer chtěl být. Kam ale půjde? Do práce? Vrátné to bude  divné. Musel by si vymýšlet, že si tam něco zapomněl. Lží má pro dnešek už dost. Navštíví tátu. Vyprávět o tom, že Alici dnes usvědčil z nevěry, se mu ale nechtělo. Něco si bude muset vymyslet.

Táta se naštěstí na nic neptal. Byl rád, že ho vidí a když se dozvěděl, že u něj dnes hodlá přenocovat, líčil mu problém s nefungující televizí. Když nepracuje televize tak, jak má, je to pro starého pána hotová katastrofa. Osamělé večery, kdy není s kým promluvit, jsou pro něj nepředstavitelné. Televizi tátovi nastavil tak, aby zase fungovala, Stařík si ji spokojeně pustil a sledoval napjatě jakýsi fotbalový zápas. Chvíli se díval s ním, pak se schoulil na pohovce a předstíral spánek. Ten ale stále nepřicházel, dokonce ani tehdy, když se starý pán došoural do ložnice a přes dveře bylo slyšet pochrupování.

Přemýšlel. Za tři dny bude Štědrý den. Dárek pro tátu kupovala Alice. Bude mu tedy muset koupit nějaký sám. Lahev koňaku a šišku dobrého salámu. To bude ono. Alespoň nebude táta letos o Vánocích sám. Poví mu to zítra ráno. Druhý den po Ježíšku si k tátovi vezme i malou. Po té se mu bude stýskat nejvíc. Je mámě podobná, má krásné kudrnaté vlásky a výrazné tmavé oči. \Dlouho ale u táty zůstat nemůže. Požádá v práci o ubytovnu. Nebo si sežene podnájem. Zvedl se z pohovky a zapnul mobil. Zadal heslo byty k pronajmutí a chtěl začít vyhledávat. Všiml si, že má nepřečtenou zprávu. Otevřel ji a začal číst:

"Ahoj tati, přijdeš na Vánoce? Kdy? Malý se těší na dědu. Přijeď pětadvacátého na oběd." Syn se snachou ho tedy zvou. Když odešel od jeho mámy za Alicí, bylo synovi osmnáct a měl právě před maturitou. Vysokou chtěl studovat v Brně, kde hodlal bydlet na koleji. S jeho mámou si nějak neměli co říct, byla zvyklá se pečlivě starat o domácnost a to jí s prací v mzdové účtárně zabíralo veškerý čas, který měla. Na nějaké záliby nebo kamarádky už jí prostě nezbýval. Pokud spolu neplánovali nákupy nebo sobotní úklid, docházela jim témata k hovoru, a tak si pouštěli seriály nebo brouzdali každý sám po netu.

S Alicí se seznámil v marketu, kam chodil nakupovat. Byla krásná a naivní, jen o pár let starší než syn. Připadal si s ní jako rytíř, ochránce. Alice k němu vzhlížela a vyjadřovala mu svůj nekonečný obdiv. Jednou mu sdělila, že je těhotná a on musel situaci řešit. Opustil první ženu, nastěhoval se k Alici a narodila se malá. Dokud byla Alice na mateřské, bylo to nádherné. Alice k němu vzhlížela jako k živiteli rodiny, vzorně se starala o malou a on byl pyšný, že má krásnou a mladou ženu. Pak šla malá do školky, Alice se vrátila do práce a nastaly hektické časy. Kdo vyzvedne malou ze školky, pak z družiny, kdo s ní napíše úkoly? Ochotně se na tom všem podílel, i když ho to zmáhalo, vždyť měl tak krásnou a mladou ženu. Alice se ale změnila. Přestala k němu obdivně vzhlížet, přestala se s ním vlastně bavit téměř úplně. Neustále s někým chatovala, doma bylo vlastně jen její krásné dokonalé tělo. I to bylo ale čím dál, tím méně pro něj. Alice bývala často unavená, odmítala jeho něžnosti. Pak se dozvěděl, že víkend na horách s kamarádkou byl vlastně víkendem na horské chalupě jejího šéfa. Nejvíc ho na tom ranilo, že měla s sebou malou a že to takhle nebylo poprvé. Připadal si jako hlupák. Podvedený hlupák.

Měl by zkusit usnout. Ráno nebude v práci stát za nic. Pípnutí mobilu. Zpráva: "Vyzvedneš zítra prosím, malou z družiny? Mám odpolední, byla by tam dlouho do večera. Je to poslední den před Vánoci, byla by tam tak dlouho sama." Po chvíli uvažování vyťukal:" Dojdu. Ve čtyři. Dřív nestíhám."

Druhý den po čtvrté vcházel do školní družiny. Malá se mu radostně vyřítila naproti. "Půjdeme na pizzu?" Vyzvídala. Okamžitě kývl. Co by pro svoji malou princeznu neudělal?

"Vy jste ale hodný tatínek." Usmívala se vychovatelka. "Ona o vás tak hezky vyprávěla".

Podíval se do vychovatelčiny usměvavé tváře. I jeho rty se roztáhly do vstřícného úsměvu: "Víte, že vám to moc sluší? A nejen dneska?"