Pozor, hranice!

29. 07. 2018 16:27:23
Jaké to je, když po více než třiceti letech přijedete na místo, s nímž máte spojenou hodně silnou vzpomínku? Třeba na dobu, kdy bylo hodně obtížné překračovat hranice?

Psal se rok devatenáct set osmdesát dva, ona byla studentkou předposledního ročníku univerzity a on zaměstnancem jednoho národního podniku. Byla to jejich první společná dovolená. Chodili spolu rok a půl a právě začali uvažovat o společném životě. Společný život před krátkou dobou taky počali, ale to zatím matně tušila jen ona, plachá a nesmělá dívka s koňským ohonem šedýma vykulenýma očima. Přijeli vínovou škodovkou stodvacítkou, v níž si přivezli vše potřebné: stan áčko, dva spacáky, propanbutanový vařič a dva ešusy a konečně i dva spacáky teplých svršků, protože v těchhle končinách jeden nikdy neví.

Dorazili za hustého deště, rychle postavili stan a zalezli dovnitř. Vypili lahev červeného a snědli pár krajíců chleba s paštikou a usnuli, aniž by viděli něco z divoké nádhery skal, tyčících se nedaleko. Do snů jim šuměl rozvodněný Dunajec, na jehož břehu se zlověstně tyčily plechové cedule s nápisy POZOR! STÁTNÍ HRANICE! Na druhém břehu už bylo Polsko.
Ráno se probudila první, vyšla před stan a brouzdala se bosýma nohama v mokré trávě na říčním břehu. Došla k řece a umyla se v její chladné vodě. Roztřásla se zimou. Všimla si, že z protějšího břehu na ni kdosi mává a zamávala mu na pozdrav. Pak došla do nedaleké vesničky, kde v místním krámečku koupila bochník chleba, kostku másla a papírový pytlík s vajíčky. Pomalu se šourala zpět na tábořiště za vesnicí. Bylo pošmourno, z řeky stoupala ranní mlha. Kromě nich tu byl ještě jeden stan o pár metrů dál od řeky a poblíž oprýskaný Wartburg s espézetkou Velkého Krtíše. Nějací Slováci, starší manželé, seděli před stanem a právě snídali.
On už také vstal. Po probuzení nebýval nikdy právě v družné náladě, tak si ho raději nevšímala. Vyndala ze stanu vařič, nalila do ešusu vodu, osolila ji, vložila do ní vajíčka a přivedla ji k varu. Mezitím nakrájela čerstvý chleba a mazala krajíce změklým máslem. On zíral do zpěněných vln a mlčky kouřil cigaretu. Dokouřil, zvedl se a vypnul vařič. Vylil z ešusu horkou vodu, nabral do něj chladnou z řeky a začal naklepávat jedno z vajec. Vajíčko ale ještě nebylo natvrdo a on si pokapal manšestráky částí vaječného žloutku. To ho dorazilo.
„Tos tam nemohla dát víc vody, ty krávo!“ Rozeřval se na celé tábořiště.
Neodpověděla. Pokrčila rameny a zalezla do stanu,aby si zabalila věci. Než zmizela uvnitř, všimla si zpytavých pohledů obou Slováků, kteří to celé nemohli neslyšet. Sbalila spacák a pár svršků, nasadila si batoh na záda a vyrazila směrem k vesnici. Ještě ze silnice slyšela , jak nadává a pucuje si potřísněné gatě. Kráčela bosky, pohorky přehozené před rameno. Bylo chladno a každou chvíli se mohlo dát do deště. Uvědomila si, že nechala mapu v autě. Vyrazila tedy k vesnici, kde ráno nakupovala. Snad tam zjistí, jestli jí pojede nějaký spoj do kteréhokoli města. Sotva stihla dojít k ceduli s jejím jménem, přibrzdilo u ní auto.
„ Nasedej!“
Zavrtěla hlavou a zarytě kráčela dál. Zastavil, nechal dveře škodovky otevřené a popadl ji za rameno.
„Mám to už čistý, tak neblbni a nasedej!“ Zavelel beze slůvka omluvy.
Nevydržela to a rozbrečela se. Zmatek v ní byl přípiš velký na to, aby se dokázala ovládat. Cítila ponížení, nechtěla být ve vsi středem pozornosti. Navíc ani nevěděla, jestli odtud něco vůbec jede a kdy. Moc civilizovaně to tu nevypadalo. Krčma, krám a polorozpadlý hřbitov. Po chvíli váhání nasedla.
Nemluvili až do oběda, který tvořila konzerva studeného lančmítu se zbytkem ranního chleba. Nechtěla riskovat další hádku v nějaké hospodě a navíc by v tuhle dobu sotva někde nějakou otevřenou našli.
Chtěla, aby její dítě mělo otce, a tak se nechala od něj ponižovat ještě deset let.

Psal se rok dva tisíce osmnáct. Oba břehy Dunajce byly v téže vesnici spojeny lávkou pro pěší, po níž korzovali lidé, jezdili cyklisté, rodiče uspávali své ratolesti v kočárcích. Řeka byla rozvodněná, její voda byla ledová a kalná. Vyšla z penzionu na břehu řeky, aby si připomněla, kde tenkrát začalo to podivné soužití.

Stála tam, kde bývala ta louka. Existenci státní hranice připomínal jediný patník v zemi. Pozorovala čápy na hnízdě na polské straně řeky. Krmili právě své mladé. Na podzim je vyvedou z hnízda a vydají se na dalekou cestu přes moře. I ona s tím hrubiánem vychovala dvě děti. Teď už jsou dospělé, mají své rodiny. I ona dostala křídla, změnila svůj život. Dneska už by na ni nikdo nekřičel na celé tábořiště.
Z řeky stoupala ranní mlha, ale nebylo to nepříjemné. Na polském břehu svolával zvuk kostelního zvonu k ranní mši. Ke kostelu se scházeli lidé, někteří zůstali stát před ním. Po půl hodině vyzváněl zvon ze slovenské vesnice. I sem zamířilo mnoho jejích obyvatel. Zdravili se, dávali se spolu do řeči. Na cyklostezce před kostelem nastal čilý ruch. Několik hospůdek a krámečků začalo otvírat a vítat ranní hosty. V oknech upravených domečků kvetly muškáty. Zastavila se u zmrzlináře a koupila si svoji oblíbenou.

Svět se změnil. Lidi postavili cyklostezky, lávky přes řeky, které je dříve rozdělovaly. Svět se zmenšil, víc se cestuje. Je menší problém posnídat, přenocovat. Žijeme s větším komfortem. Míň si toho necháváme líbit. Jenom je třeba si to občas připomenout.

Autor: Martina Studzinská | neděle 29.7.2018 16:27 | karma článku: 16.80 | přečteno: 507x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 269 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.10 | Přečteno: 460 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 112 | Diskuse
Počet článků 188 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 579

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...