Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

Po několika hodinách čekání jej konečně celník posunky vyzval, aby vystoupil z auta a šel s ním do kanceláře. Tím bylo jasné, že ten muž anglicky nemluví. Boby se snažil zůstat v klidu. Pokud se má jeho akce uskutečnit, všechny okolnosti se spojí a on uspěje. Pokud ale má tady v tomhle divném světě něco zažít, děj se vůle páně. 
V kanceláři seděl ještě jeden starší muž. Jmenovky na uniformách muži neměli, jen jakási služební čísla. Po několika marných pokusech o dialog se shodli na francouzštině, kterou ten starší prokládal občas německými hesly, takže si Boby smysl kladených otázek spíš domýšlel. Přesto se na ně pokoušel v klidu a pokud možno pravdivě odpovídat. Na dotaz, co je účelem jeho cesty, odpověděl, že návštěva přátel. Byla to taky v podstatě pravda. Zuzka mu přece říkala, že před komunistickými úředníky nemá mluvit o víře. Jako cíl cesty uvedl Boby zámek kdesi padesát kilometrů od Prahy, kde se mělo uskutečnit jejich setkání. Starší z mužů, zřejmě nadřízený tomu mladšímu, odeslal svého kolegu několika větami kamsi ven z místnosti a lámanou němčinou Bobymu vysvětlil, že má poslouchat a snažit si zapamatovat rychle cestu. Cedule podél silnic jsou prý totiž k ničemu. Češi je poobraceli a zamalovali barvami, aby tak zmátli ruské vojenské kolony. Mapu oblasti, kam míří, prý v obchodě nedostane, protože existují domněnky, že se v oblasti nachází uranová ruda. Muž na papírek propisovačkou rychle psal jména důležitých míst, na které se má Boby cestou ptát. Pak papírek zmačkal a podal jej Bobymu do ruky. Než se vrátil jeho mladší kolega, stihl si Boby strčit zmuchlaný papírek do kapsy kalhot. Mladší celník pokynul Bobymu rukou ke dveřím a následoval jej k autu. Pohled mu ulpěl na křížku visícím na zpětném zrcátku. Nijak to ale nekomentoval, pravděpodobně by mu na to nestačila slovní zásoba.
První kolo, průjezd hranicí mezi Východem a Západem, měl Boby tedy úspěšně za sebou. Projížděl klikatou hrbolatou silnicí mezi betonovými zátarasy a šikanami, občas zahlédl ozbrojené mladé muže v khaki uniformách. Ocitl se v jemu cizím, nevlídném světě, ale připadalo mu, že je mu tady pánbůh jakýsi bližší. Byl Bobymu jedinou jistotou v tomhle dobrodružství. Po několika minutách jízdy projel první zpustlou vesnicí s oprýskanými domky. Vytáhl z kapsy papírek, aby si zkontroloval její jméno. Souhlasilo i s těmi podivnými háčky a čárkami nad některými písmeny. 
Boby se držel seznamu exotických názvů měst, městeček a vesnic na zmuchlaném papírku s oprýskanými fasádami domků a podivnými hranatými betonovými stavbami se spoustou velkých oken, dokud nedojel do Prahy. Tady zaparkoval, prohlédl si krásné, ale smutné a šedivé město, poobědval v jedné restauraci a pokračoval na cestě směrem k Zuzce domů. Na dalším , tentokrát úhledném papíru měl napsané jméno městečka, kde Zuzka bydlí, jméno ulice a číslo domu. Taky věděl, že Zuzka bydlí ve vysokém domě hned u nádraží. Teď už byl Boby o něco klidnější. Cestou sice potkal několik policejních vozů s písmeny VB a dvě ruské vojenské kolony se sveřepě vyhlížejícími vojáky, ale první dvě kola měl úspěšně za sebou. Teď ho čeká poslední hodina a půl dobrodružného cestování. 
Plánovaná hodina a půl se protáhla na dvě a čtvrt. Boby nejdřív marně hledal správnou cestu z Prahy. S místními lidmi se mu taky nekomunikovalo zrovna nejlíp. Anglicky mluvil opravdu jen málokdo, navíc velká část obyvatel jako by se bála promluvit s Angličanem. Třikrát ho také zastavila policejní hlídka, zkontrolovala mu doklady a přestože policisté neuměli anglicky, pořád dokola se Bobyho ptali , kam jede a co je cílem jeho cesty. Přesto se mu jistě s boží pomocí podařilo najít městečko, kde Zuzka bydlela. Teď ještě najít tu správnou ulici. To bylo obtížnější než si Boby myslel. Bloudil pomalu ospalým českým městečkem, kde se po páté hodině odpolední zastavil život, takže nebylo koho se zeptat na cestu. Boby byl vyčerpaný jízdou po hrbolatých silnicích, několikrát zpomalovanou vojenskými kolonami, navíc po pro Angličana nezvyklé straně vozovky. Najednou narazil na železniční přejezd. Dostal nápad. Zaparkuje tady a půjde podél trati, dokud nenajde nádraží. Jenže česká nádraží v malých městech se vůbec nepodobají těm anglickým, takže ho Boby jednoduše nepoznal. Chodil podél kolejí v tom jako by neživém českém městečku sem a tam, když tu najednou si všiml jména ulice, kterou hledal!
Bobymu svitla nová naděje. Ještě musel rozluštit rébus s popisnými čísly, která nešla v ulici popořádku. Vrátil se pro auto a vítězně projel hledanou ulicí. Kde tu ale může být to zatracené číslo? Zatím vždycky fungovala modlitba, proletěla Bobyho hlavou myšlenka. Jen si to stačil uvědomit, zahlédl na ulici muže, přicházejícího k Bobyho vozu. Stočil okénko, muž se k němu sklonil a zeptal se  lámanou angličtinou: Hi, are you mister Smith? I am vather of Zuzana. Welcome.

Nic neznělo Bobymu líbezněji. Boby pobyl u kamarádky Zuzky pět poučných dní. Setkal se i s jinými věřícími. Bylo mu líto těch utlačovaných lidí, kteří musejí zapírat svoji křesťanskou víru, aby neměli v občanském životě problémy. Od té doby navštěvoval to malé ospalé, později proměňující se městečko rok co rok. Z jeho návštěv se stal příjemný každoroční rituál, který přežil pozdější přituhující normalizační období i uvolnění po pádu železné opony. To si s sebou Boby začal brát svoje anglické přátele, pořádali anglické campy pro křesťanskou mládež a poznávali tuhle pro ně exotickou, ale vstřícnou a přátelskou zemi.

Autor: Martina Studzinská | středa 16.8.2017 18:27 | karma článku: 9,70 | přečteno: 515x
  • Další články autora

Martina Studzinská

Máj - lásky čas?

"Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj - byl lásky čas." Tak praví básník. My starší máme s prvním májem spojené prvomájové průvody. O nich jsem psala před rokem. Jaká je ale původní májová tradice?

2.5.2019 v 16:39 | Karma: 6,35 | Přečteno: 166x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Malé i velké čarodějnice, ke startu připravit!

Zítra vzplanou na mnoha místech ohromné vatry. Budou se pálit čarodějnice. Co o této tradici víme a co se můžeme domnívat? Jaké je poselství téhle zvláštní noci?

29.4.2019 v 19:36 | Karma: 8,40 | Přečteno: 182x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Jak dlouho by se tady válel?

Neznalost zákonů neomlouvá. A to ani těch přírodních. Pokud věci necháme být tam, kde jsou, možná se nám vzniklá zátiší nebudou ani za mák líbit.

21.4.2019 v 21:44 | Karma: 16,76 | Přečteno: 501x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Toaletní papír, životní filosofie a všechno to kolem

Napadlo vás někdy zamyslet se nad takovou běžnou věcí denní potřeby, jakou je obyčejný toaletní papír? Aneb co také musí řešit pedagog na Den učitelů.

28.3.2019 v 21:24 | Karma: 15,01 | Přečteno: 456x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Když se zblázní hodiny

Už jste si toho taky všimli? Hodiny jsou symbolem naší volby, našeho směřování v čase nám vyměřeném. Mám dojem, že to platí hlavně pro ty klasické, s ručičkami. Jakmile se pokazí, měli bychom se nad sebou zamyslet.

16.3.2019 v 9:31 | Karma: 13,43 | Přečteno: 482x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Takový náš český Don Quijote ?

Za několik dní nastane osmdesáté výročí jedné výjimečné, ale přesto neprávem opomíjené události. Cítím potřebu na ni čtenáře - fandy historie druhé světové války - upozornit.

8.3.2019 v 17:49 | Karma: 20,14 | Přečteno: 505x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Lidi, mluvme spolu

Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.

22.2.2019 v 15:27 | Karma: 13,49 | Přečteno: 372x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma: 18,27 | Přečteno: 621x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Vysvědčení čtyřikrát jinak

Vysvědčení, Veledůležitý papír, který školáci dnes dostanou. Někde bude doma plno slávy, jinde se bude lamentovat a domlouvat hříšníkovi. Je to všechno kolem ale nezbytně nutné?

31.1.2019 v 16:19 | Karma: 10,83 | Přečteno: 382x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Příjemná masáž třeba na nedělní ráno, která nic nestojí

Jste po Vánocích celí ztuhlí? Bolí vás záda? Nechce se vám do cvičení, ale víte, že něco byste pro rozhýbání udělat měli? Tady je návod, jak začít:

6.1.2019 v 10:31 | Karma: 12,27 | Přečteno: 522x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Vypráskaný přelom roku

Jaký je váš vztah k bujarým oslavám přelomu roku s ohňostroji, petardami a světlicemi? Mělo by se takové veselí nějak regulovat? Dělá se z komára velbloud? Aneb pár vět do pranice.

1.1.2019 v 20:46 | Karma: 24,47 | Přečteno: 668x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Protože zabalené má to být

Máme rádi Vánoce: nazdobený stromeček, dárky, na stole spousta dobrot. Tyto krásné svátky mají ale i svoji odvrácenou a tak trochu temnou tvář. Jako ostatně spousta jiných krásných a příjemných věcí.

28.12.2018 v 20:48 | Karma: 16,28 | Přečteno: 480x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Po záruce neopravitelné

Porouchané věci neopravujeme. Kupujeme další. Nové. Jak je to ale se vztahy? Lze to dělat taky tak? Lze. Ale pak se ovšem nelze divit.

23.12.2018 v 22:53 | Karma: 15,86 | Přečteno: 824x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Na útěku

Uháníme. nestíháme. Co nebo kdo nás honí? Kdo je ten nemilosrdný šéf, který nás neustále úkoluje a nemá s námi špetku slitování? Odpověď je překvapivá: Jsme to my sami. Nikdo jiný by k nám tak krutý být nedokázal.

14.12.2018 v 16:00 | Karma: 9,72 | Přečteno: 344x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Rodičovský workshop

Být rodičem nás nikdo neučil. Něco jsme odkoukali ze své původní rodiny, něco sestavili ze svých předsevzetí, že tohle svému dítěti dělat nebudeme. Zbytek ladíme jaksi za pochodu.

1.12.2018 v 8:41 | Karma: 7,17 | Přečteno: 160x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Jak také ulevit přetíženým zádům

Bolí vás záda? Cvičíte? Máte skoro ideální váhu? Možná s sebou něco „vláčíte“ v přeneseném smyslu slova. Nejvyšší čas se toho zbavit. Mohou to být zbytečné starosti, nefunkční vztahy, nevyhovující zaměstnání nebo něco podobného.

16.11.2018 v 16:05 | Karma: 8,43 | Přečteno: 266x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Záhada dámské kabelky

Milé dámy, také máte ve své kabelce černou díru, ve které nenávratně mizí vše, co v dané chvíli nutně potřebujete a naopak se z ní vynořují předměty, o nichž jste do té chvíle neměly ani tušení, že by tam mohly být?

9.11.2018 v 14:20 | Karma: 16,35 | Přečteno: 378x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Domácí vzdělávání: pro a proti

Zodpovědní rodiče mají doma předškoláka a rádi by mu poskytli co nejkvalitnější vzdělání. Jednou z možností je domácí vzdělávání.

2.11.2018 v 18:43 | Karma: 10,40 | Přečteno: 338x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Lze mít přiměřený postoj k metle lidstva?

Jaký je zdravý postoj k pití alkoholu víc, než je zdrávo? Co je ještě přiměřené a co už ne? Kdy lze popíjení tolerovat? Je možné se dobře pobavit i bez pití alkoholu?

30.10.2018 v 17:00 | Karma: 10,52 | Přečteno: 399x | Diskuse| Ostatní

Martina Studzinská

Medicína, která je zadarmo

Možná se vám to taky už stalo. Obejdete si kolečko po doktorech, kteří konstatují, že tyhle potíže nemají žádnou medicínskou příčinu. Co s tím? Zkusit jen dýchat a být. Je to tak jednoduché, že se tomu ani nechce věřit.

27.10.2018 v 13:58 | Karma: 15,59 | Přečteno: 506x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 188
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 587x
Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".

Seznam rubrik