Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč jsem se nestala milionářkou

23. 07. 2017 17:02:23
Existují zhruba dva druhy lidí: Jedni peníze doslova přitahují a druzí jako by měli s hmotnými statky všeho druhu stejný pól magnetu. Prostě se odpuzují. Já patřím k těm druhým. Ke kterým patříte vy?

Když jsem byla v první třídě, dostala jsem každé ráno od maminky peníze na autobus, kterým jsem měla odpoledne přijet ze školní družiny domů. Maminka na mě čekávala vždycky na zastávce. Všimli si toho mí starší spolužáci a vyhrožovali mi: „Když nám nedáš peníze na autobus, zbijeme tě.“ Kdo by byl tak odvážný, že? Drobné na autobus jsem vydala bez boje a domů jsem došla ty dva kilometry pěšky. Když se mne pak vystrašená maminka ptala, kde jsou peníze na autobus, které mi ráno dala, zalhala jsem, že mi upadly na zem a já jsem se pro ně neshýbala. Lepší výmluva mne tenkrát prostě nenapadla. Maminka udiveně kroutila hlavou, jak velkopanský postoj k penězům zaujímám a dlouze mi domlouvala. Bylo to snesitelnější než slibovaný výprask od starších kluků. Kupodivu ti neřádi tenhle osvědčený fígl na mojí osůbce už víckrát neopakovali a maminka si myslela, jak mne poučila, ba přímo ve vztahu k penězům i vychovala.

Svoje první kapesné jsem dostala na první tenkrát ještě pionýrský tábor a utratila jsem je za pamlsky úspěšně hned první den. Sladkosti jsem totiž dostávala jen opravdu výjimečně, takže jsem si jich tenkrát užila poprvé dosyta. Ten úžasný pocit si pamatuji dodnes, takže to opravdu stálo za to. Pak už nebylo co utrácet , tuhle situaci jsem důvěrně znala a nestresovala mě.

Když se řešilo, čím že se budu jednou v životě živit, rodiče chtěli, aby to bylo něco praktického. Abych se zkrátka měla dobře. Jenže já jsem si vymýšlela čím dál, tím nepraktičtější obory, až nakonec kapitulovali a nechali věcem volný průběh. Tím jsem si zajistila hmotný nedostatek na řadu dalších let. Mně to ale opět neznepokojovalo, cítila jsem se v takové situaci jako ryba ve vodě. Podobně tomu bylo i s výběrem životního partnera. Pokaždé (dvakrát) jsem se osvědčila jako poměrně úspěšná antizlatokopka. Co taky se zazobaným hňupem, že?

Nejsem už nejmladší, ale myslíte, že jsem se poučila? Třeba minulý týden ráno. Cestou do práce stojím na zastávce a jako každý den telefonuji s dědečkem, jestli něco nepotřebuje. Popocházím přitom sem a tam a jsem na nástupišti sama. Přichází nějaký pán a za ním další. Oba se vzájemně zdraví, se mnou si jen pokynou, aby mne nerušili v hovoru. Ukončuji hovor a jeden z mužů se nepatrný kousek od mé nohy pro cosi shýbá. Dvoutisícovka! Pán ji zvedá z ubohé trávy u obrubníku a ptá se mne, jestli mi nevypadla. Bez rozmýšlení zavrtím hlavou a blahopřeji mu k nálezu. S úsměvem děkuje. Náš spoj vjíždí do stanice a já uvažuji, proč jsem tam tu bankovku neobjevila já, když jsem stála jen pouhých pár centimetrů od ní několik minut před příchodem toho pána. Odpověď je jednoduchá: Nebyla tam pro mne. Tomu pánovi nezávidím. Fakt.

No dobrá, říkáte si. Aspoň je skromná, šetří, nakupuje ve slevách a akcích a tak. Ale kdepak! V okolí našeho bydliště je například několik rybníků, kde se lze zadarmo vykoupat. Ale já radši jedu patnáct kilometrů na koupaliště, kde se platí vstupné, čímž utratím nejen za to vstupné, ale ještě za cestu. Proč? Vadí mi lidská bezohlednost. Nemám nic proti rybářům ani pejskařům. Pejsky mám ráda a rybáře chápu. Ale když se jdu vykoupat, nechci si zapíchnout do bosé nohy v trávě se povalující háček, ani překračovat vyvrhnuté rybí vnitřnosti. A když v mojí bezprostřední blízkosti propluje co chvíli funící psisko a na pláži se vyhýbám psím exkrementům a chomáčům vyčesaných chlupů, zaplatím opravdu raději to vstupné a jízdné. Taky nekupuji levné šmejdy a laciné, leč nekvalitní potraviny. Podle mého názoru se to totiž nevyplatí.

Světe, zboř se, i přes takové hospodaření mám kde bydlet a co jíst a taky se dost přiměřeně oblékám a obouvám, to vše opět bez slev a akcí. Sem tam si dopřeji i nějaký ten luxus ve formě dovolené nebo nějaké té kultury a zatím jsem nepocítila potřebu se jakýmkoli způsobem zadlužit. Dokonce si sem tam něco ukládám na horší časy. Nějak mi to prostě vychází. Zatím.

Autor: Martina Studzinská | neděle 23.7.2017 17:02 | karma článku: 11.92 | přečteno: 461x

Další články blogera

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 18.21 | Přečteno: 818 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 7.58 | Přečteno: 339 | Diskuse

Martina Studzinská

O významu pořádku (nejen) pro člověka

Má se dodržovat řád? A odkud pokud? Má to vůbec smysl? Nestane se při nedodržování řádu z člověka neřád? Malá úvaha nad morčecím kotcem.

27.7.2017 v 18:23 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 182 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Maminka má pravdu

To jsou ty kamínky, co tu loni lítaly jako fotbalový míč krásné cikánské Denisy, říkám si u jezírka, kde se chystám poválet. Kamínky si jako frotáž vetknout do kůže, slunce ať šimrá, a poslouchat cvrkot kolem. ,,Tam nelez, sakra,

24.8.2017 v 2:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 86 | Diskuse

Libuse Palkova

Papež patří do pekla?

Podobné nadpisy čtu poslední dny nejen na tomto blogu a nestačím se divit. Ještě nedávno zde spousta blogerů tvrdila, že musíme bránit evropské křesťanské hodnoty a odvolávají se na křesťanské kořeny, a najednou tohle.

23.8.2017 v 21:03 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 701 | Diskuse

Jana Slaninová

Jednu noc osobním strážcem Moniky Babišové

Stála jsem kus za ní. Ona vedle svého chotě. Kousek jsem postoupila, abych viděla z hradeb vzácné bílé pávy, které právě vypustili do příkopu. V tom mi někdo vrazil do ramene nůž. Padla jsem na kolena a snažila se nůž vytáhnout.

23.8.2017 v 19:19 | Karma článku: 10.72 | Přečteno: 526 | Diskuse

Milan Radek

Mám strach že se ze mne stane chlapeček, brečí 4letá oběť genderismu

když přišla ze školky. Podle nového trendu se nerodí muži a ženy, ale můžeme si vybrat, tak učitelka v záchvatu korektnosti dětem předčítá o transgender lidech, kterých je asi 0.58%. Děti i dospělí trpí občas vzácnými nemocemi

23.8.2017 v 18:19 | Karma článku: 34.97 | Přečteno: 1088 | Diskuse

Pavel Nitka

Je načase, začít šlechtit nové domácí mazlíčky

Máme už pejsky malé i velké, pejsky vegetariány, kočičky s dlouhým chlupem i chlupuprosté, máme zakrslé králíky, ale začíná to být nuda. Chce to něco nového...

23.8.2017 v 14:02 | Karma článku: 14.10 | Přečteno: 392 | Diskuse
Počet článků 123 Celková karma 10.86 Průměrná čtenost 471

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.