Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cholesteroláci aneb poslouchejme svoje tělo

19. 06. 2017 17:09:16
...čili poměrně hodně nevážné rozjímání o možných psychických předpokladech pro nadbytek "zlého" cholesterolu v krvi. Berte prosím s notnou rezervou a hlavně se u čtení nezlobte. Škodí to totiž zdraví.

Kromě obyčejných lidí žijí mezi obyčejnými smrtelníky ještě poněkud odlišní tvorové - cholesteroláci. Na první pohled vypadají podobně jako ostatní, ale v něčem se přece jenom od těch druhých, nestálých a nevypočitatelných, liší. Kromě projevu se liší chemickým složením. V žilách jim totiž koluje cholesterol se zanedbatelnou příměsí krve. Jejich ošetřující lékaři mají proti tomu sice výhrady, ale v podstatě je tento živočišný druh živí, takže doktoři reptají jen tak naoko a vcelku ochotně jim předepisují tabletky a domlouvají jim. Cholesteroláci se pokaždé tváří kajícně, zajdou do lékárny pro příslušné medikamenty, které v lepším případě i ochotně užívají, ale na svůj cholesterol si nenechají nikým sáhnout. Za celý život si ho nashromáždili ve svém krevním řečišti úctyhodné množství a teď by s tím měli něco dělat? Ani nápad!


To hlavní, čím se naši milí cholesteroláci liší od ostatních lidí, je totiž myšlení. Ne, že by snad nemysleli vůbec, ale myslí tak nějak- jinak. Jejich největší noční můrou je změna. Změna myšlení, změna způsobu života, změna stravování a jiné změny. Jakákoli změna v jejich okolí jim způsobí buď úzkost, nevoli nebo dokonce i stav bezmocného vzteku. Jedli si své ovárky, párečky, škvarky, vepřovou a celý život jim to nevadilo a najednou by to měl být problém? Že jsou starší, tolik se fyzicky nenamáhají a méně se hýbou? Co na tom? Přece nebudou měnit své zvyky! Že jim už děti odešly z domu a není už potřeba vyvářet podle osvědčených receptů paní Sandtnerové denně? Celý život si dávali do nosu a nehodlají to prostě z ničeho nic měnit. Že jejich roztomilému cvalíkovi už bylo třicet a není třeba ho krmit, aby se zdárně vyvíjel? A pro koho by tak výživně vyvářeli, když oni přece mají dietu. Že už není potřeba opečovávat dospělé děti a můžou se věnovat sami sobě? To je právě věc, které se tak děsí. A nemusí mít ani ty dospělé děti, můžou být i docela mladí.
Důležitým znakem je, že se neradi mění a neradi mění cokoli na svém zaběhaném životním stylu. Je jim jedno, že už se přežil. Proto je máme rádi a jsou pro nás neotřesitelnou jistotou. Pokud někteří zvláště ortodoxní zahlédnou někoho, kdo žije v rozporu s jejich zaběhanými zvyklostmi, začnou se do něj strefovat a utahovat si z něj. Nemyslí to zle, jen neradi vidí, když někomu funguje životní styl, o kterém tak nějak matně tuší, že by jej měli vést i oni a že by to eventuelně i šlo a možná by se jim to časem i zalíbilo, ale chtělo by to jen trochu ochoty na sobě zapracovat. A pokud už někdo v jejich blízkosti na sobě zapracoval a žije se mu zdravotně líp,vehementně tvrdí, že je to náhoda.


Zlehčují rady doktorů, protože pohodlnější je tvrdit, že doktoři jsou neschopní a nepoznají tu správnou pilulku, která by přece musela už dávno zabrat. Jsou v podstatě velice dobromyslní, společenští, pohostinní a vstřícní. Jenom si ubližují a ubližují si dobrovolně a rádi. Mají z toho přímo požitek, protože se rádi prohlašují za požitkáře. Se svým fyzickým tělem se jaksi nesžili a tak neslyší jeho marné volání o pomoc. Postavili kolem své fyzické schránky čínskou zeď z cholesterolu a to je zatraceně tvrdá skořápka.


Znáte nějakého cholesteroláka ve svém okolí? Nebo jste ho dokonce kousek objevili v sobě a neurazil vás tenhle článek? Pak jste báječní! Protože téměř každý z nás byl po určitý úsek svého života cholesterolákem, ale pak zjistil, že ve zdravém těle se žije fajn a začal se o něj starat a poslouchat ho, co chce a co mu dělá skutečně dobře. A to se s přebujelostí cholesterolu neslučuje. A pokud vás tenhle článek nadzvedl ze židle, berte ho, prosím, jako přátelské pošťuchování bývalé cholesterolačky, která se momentálně cítí o moc líp, a tak s ní šijí všichni čerti:-)

Autor: Martina Studzinská | pondělí 19.6.2017 17:09 | karma článku: 12.80 | přečteno: 715x

Další články blogera

Martina Studzinská

Plní trestání vždycky svůj účel?

Kdo zodpovědně vychovává děti, ví, že nějaké hranice opravdu potřebují. Jak jim je ale vymezit a neubližovat jim zbytečně?

26.6.2017 v 17:31 | Karma článku: 6.89 | Přečteno: 247 | Diskuse

Martina Studzinská

Z Čech až na konec světa

Máte doma puberťáka, pardon, teenagera ? Prý k jeho úspěšné výchově stačí tři věci: Dát mu najíst, dát mu přiměřenou míru samostatnosti a občas do něj dloubnout, jestli TO ještě žije. Vypadá to jednoduše? Někdy je to ale těžké.

13.6.2017 v 16:02 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 264 | Diskuse

Martina Studzinská

Taková normální věc

Je těžké chtít někomu bezbrannému pomoci, když jsme na tu pomoc sami. Ale přesto má smysl pomáhat. Aby si ti neřádi, kteří jim dělají ze života peklo, nemysleli, že je to takhle v pořádku a že jim všechno projde.

5.6.2017 v 16:26 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marketa Kadhi

Na pláži

Vůbec by mě nenapadlo popisovat své dojmy z dovolené, nebo psát o tom, co se dá vidět na pláži, dokud jsem tam nepotkala vílu.

27.6.2017 v 18:16 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 639 | Diskuse

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 265 | Diskuse

Libuse Palkova

Je to ještě čeština?

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

27.6.2017 v 16:47 | Karma článku: 26.22 | Přečteno: 749 | Diskuse

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 152 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 37.56 | Přečteno: 1721 | Diskuse
Počet článků 121 Celková karma 10.46 Průměrná čtenost 465

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.