Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Taková normální věc

5. 06. 2017 16:26:16
Je těžké chtít někomu bezbrannému pomoci, když jsme na tu pomoc sami. Ale přesto má smysl pomáhat. Aby si ti neřádi, kteří jim dělají ze života peklo, nemysleli, že je to takhle v pořádku a že jim všechno projde.

Kroužek skončil a Johana se chystala domů. Pomalu si balila věci do batůžku, aby tu nic nezapomněla. Malovali dnes venku a měli s sebou akrylové barvy, vodu, plátna a stojany. Tohle všechno teď bude potřeba odnést do auta z učebny ve druhém patře. Kdyby tu něco omylem nechala, za týden se s tím téměř určitě nesetká. Děti se rozprchly domů, některé odcházely samy, na jiné čekali dole ve vestibulu školy rodiče. S tím, že jí některý z těch rozjívenců pomůže, už dávno nepočítala. S povzdechem popadla do každé ruky dva stojany a mířila ke dveřím učebny. Najednou sebou trhla leknutím. Ve dveřích stála jakási vyčouhlá postava.
„Nechceš pomoct?“ Po hlase poznala Berta, nadaného staršího kluka, který na sebe moc rád upozorňoval. A ne vždycky vhod.
„Budeš hodný. Můžeš vzít nějaké stojany, prosím?“ Zeptala se vděčně.
Kluk beze slova popadl do každé ruky dva stojany a vyrazil ze schodů dolů. Johana došla se svým nákladem až k autu zaparkovanému před školou, odemkla auto a začala nakládat. Bert se svým nákladem někam zmizel. Johana zamkla auto, vrátila se nazpátek do školy a našla ho vmáčklého ve výklenku haly, stojany opřené o protější stěnu.
„Ty ses mi chtěl schovat?“ Podivila se Johana.
Mlčky zavrtěl hlavou. Pak se rozpovídal: „Jel kolem můj nevlastní táta a nechtěl jsem, aby mě viděl. Pořád mě mlátí, často i pro nic za nic, když má blbou náladu. Ani domů se mi kvůli němu nechce. Čekám, až přijde máma. To si na mně tolik netroufá.“
Johana popadla zbylé stojany a odnesla je do auta sama. Pak se vrátila k Bertovi .
„ Chceš jít se mnou nahoru a vyprávět mi o tom?“ Zeptala se ho.
Beze slova vyrazil po schodech nahoru. Rozpovídal se až ve třídě.
„ Nemá teď ani práci. Máma ho živí, on jí s ničím nepomáhá. Když dostane podporu, jde do hospody a tam nasává. Pak někdy jednu vrazí i mámě. Druhý den potom slibuje, že se polepší. Chvíli pak nechá na pokoji aspoň mámu, ale mně skoro každý den mlátí a nutí klečet na dlažbě v předsíni, která je hrozně studená a tvrdá. Ségra se ho taky bojí.“ Vysypal to všechno ze sebe téměř jedním dechem.“
Johana vzala vytáhlého kluka impulsivně kolem ramen: „ To ale není v pořádku. A máma o tom ví, že se takhle k tobě chová? Zkoušel jsi s ní o tom mluvit?“
Mávl rezignovaně rukou: „ Už mockrát. Prej bych bez něj zvlčil a ona by mě nezvládla. Prej že je s ním kvůli mně. Ale ona se ho prostě bojí. Nikdy se s ním nerozejde. Má strach, že by se jí mstil. A svádí to na moje zlobení.“
Popadli každý další várku malířských potřeb a scházeli ze schodů.
„Nechceš jít na chvilku k nám domů a počkat tam, až se máma vrátí z práce?“ Napadlo Johanu.
„To je dobrý, venku je hezky, půjdu se na chvilku projít.“ Odpověděl Bert.
Johana měla rozhovoru plnou hlavu. Marně přemýšlela, jak by se dalo Bertovi pomoci. Nakonec se vrátila zpátky do školy a zaklepala na ředitelnu.

„ To máte těžké.“ Povzdechl si postarší plešatý ředitel, kterého odhadovala tak maximálně pět let před důchodem, když mu Johana o Bertově trápení vyprávěla. „Do toho, co se děje mimo školu, my zasahovat nesmíme. Kluk má občas modřiny, ale který kluk je nemá, že? A on taky zlobí. Zlobí nás tady ve škole a určitě zlobí i doma. K tomu, abychom to nahlásili na sociálku, máme málo indicií. Ale můžete to zkusit to na sociálce oznámit vy. Jako sousedka, například. Pokud se ovšem nebojíte. Ten pán dovede být opravdu dost nepříjemný.“

Johana se nebála. Vyťukala číslo sociálky ještě předtím, než dorazila domů a jakési sociální pracovnici,která podle hlasu byla zřejmě krátce po maturitě, vyprávěla o Bertově trápení. Slečna jí slíbila, že to celé prošetří. Jak ale takový případ bude řešit taková mladá slečna?
Je vůbec v Johaniných silách pomoci klukovi jako je Bert, pokud víme, že ho někdo týrá?
Jak může řešit takové případy třeba vedoucí kroužku , sousedka , učitelka v lidušce?
Johana to samozřejmě netušila. Je opravdu těžké pomoct cizímu děcku, když to ani jeho nejbližší nedovedou.

Autor: Martina Studzinská | pondělí 5.6.2017 16:26 | karma článku: 10.47 | přečteno: 258x

Další články blogera

Martina Studzinská

Proč jsem se nestala milionářkou

Existují zhruba dva druhy lidí: Jedni peníze doslova přitahují a druzí jako by měli s hmotnými statky všeho druhu stejný pól magnetu. Prostě se odpuzují. Já patřím k těm druhým. Ke kterým patříte vy?

23.7.2017 v 17:02 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 427 | Diskuse

Martina Studzinská

Plní trestání vždycky svůj účel?

Kdo zodpovědně vychovává děti, ví, že nějaké hranice opravdu potřebují. Jak jim je ale vymezit a neubližovat jim zbytečně?

26.6.2017 v 17:31 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 275 | Diskuse

Martina Studzinská

Cholesteroláci aneb poslouchejme svoje tělo

...čili poměrně hodně nevážné rozjímání o možných psychických předpokladech pro nadbytek "zlého" cholesterolu v krvi. Berte prosím s notnou rezervou a hlavně se u čtení nezlobte. Škodí to totiž zdraví.

19.6.2017 v 17:09 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 731 | Diskuse

Martina Studzinská

Z Čech až na konec světa

Máte doma puberťáka, pardon, teenagera ? Prý k jeho úspěšné výchově stačí tři věci: Dát mu najíst, dát mu přiměřenou míru samostatnosti a občas do něj dloubnout, jestli TO ještě žije. Vypadá to jednoduše? Někdy je to ale těžké.

13.6.2017 v 16:02 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 270 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prý frčí vybělené frndy

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 16.10 | Přečteno: 861 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 157 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 22.96 | Přečteno: 417 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 227 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 224 | Diskuse
Počet článků 120 Celková karma 9.98 Průměrná čtenost 470

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.