Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Óda na trpělivost

28. 02. 2017 15:43:29
Pořád se mluví o tom, čeho se v tom našem školství nedostává. Prý peněz, kázně čili disciplíny, nějaké ucelené a smysluplné koncepce čili vize, kam že to vlastně směřujeme. A také báječných lidí s báječnými vlastnostmi.

Spolužáci z fakulty se tenkrát domluvili, že si udělají řidičák. Dva kluci a dvě holky. Pan učitel v autoškole, který je dostal na starosti, byl ve středních letech. Kdysi se prý živil jako kaskadér a začínal mu chybět adrenalin. V každém případě nezvýšil hlas, nekřičel, všechny pokyny donekonečna trpělivě opakoval, poklesky svých žáků bral s humorem, jenž beznadějného nemotoru a následkem toho i nemotoristu neshazoval, což bylo leckdy vážně umění. Zkrátka takový učitel ideál.
Jedna z budoucích řidiček, Maruška, byla ale oříškem i pro něj. Pravidla silničního provozu zcela ignorovala a z jízdy samotné měla tak panickou hrůzu, že jí do příslovečného zakrytí očí a řícení se vražednou třicítkou středem křižovatky mnohdy opravdu zbýval jen velmi malý kousek. Jindy se zase uprostřed křižovatky zastavila a odmítla pokračovat v jízdě, dokud zapeklitou dopravní situaci nevyřešila ke své spokojenosti, což při její znalosti dopravních předpisů byl běh na opravdu velmi dlouhou trať. Pan učitel byl ale opravdu vždycky trpělivý i na ni, což nikdo ze spolužáků nechápal. Maruška potřebovala třikrát víc hodin jízdy než její kamarádi a pan učitel ji tedy vždycky nechal, ať se odveze domů, což bylo asi třicet kilometrů od autoškoly.
Jednou takhle na jedné světelné křižovatce dostala Maruška pokyn, aby odbočila vlevo. Po rozsvícení zeleného světla odbočila z pravého pruhu a bez blinkru. „Takhle ne, Maruško, znovu objedeme blok a opravíme to, ano?“ Maruška obě své chyby neomylně zopakovala a protože byla nervózní z toho, co dělá špatně, auto jí uprostřed křižovatky chcíplo. Trvalo mnoho nekonečných sekund, možná i minut, než motor Marušce naskočil. Pak k původním dvěma chybám přidala nesmyslné drcení pedálu plynu. Při dalším pokusu vzala na vědomí existenci blinkru a použila jej. To bylo malé vítězství. Blok musela objet ještě třikrát, než se dalo opravdu spolehnout na to, že auto křižovatkou projede aniž by mu chcípl motor. Po asi čtyřech nebo pěti dalších kolečkách přišla i na dobrý nápad odbočit z levého pruhu. Vítězství bylo dokonáno. I Maruška splnila řidičské zkoušky a dostala vytouženou kartičku. Někde koupila panu učiteli lahev kvalitní skotské a zastavila se za ním v autoškole, aby mu za jeho trpělivost poděkovala. Odmítl ji se slovy: „ Z vás bude paní učitelka, až dostudujete, že?“ Mlčky kývla. „Tak si to prosím pamatujte, jaké to je, když někomu něco beznadějně nejde. A buďte na něj trpělivá. Mějte pro to pochopení. V naší autoškole jste získala oprávnění nejen jako řidička, ale taky jako učitelka.“
Maruška dostudovala. Řídila bezpečně, i když zpočátku byla postrachem silnic, jen co je pravda. Začala taky učit a na svoje žáky byla vždycky trpělivá a zároveň jim nic neslevila. Když někdo byl na její předmět zabedněný, ba tvrdý, jako poleno, usmála se vždycky a řekla mu: „To nic,mně to zase nešlo v autoškole. Když se budeš snažit a nevzdáš to, časem se to poddá.“ A její žáci ji měli rádi.
Když se totiž vyšle do světa to dobré, nějakým obloukem se to někam vždycky vrátí. Třeba k jinému cíli. Aby to dobré na světě zůstalo zachováno.

Autor: Martina Studzinská | úterý 28.2.2017 15:43 | karma článku: 10.55 | přečteno: 207x

Další články blogera

Martina Studzinská

Proč jsem se nestala milionářkou

Existují zhruba dva druhy lidí: Jedni peníze doslova přitahují a druzí jako by měli s hmotnými statky všeho druhu stejný pól magnetu. Prostě se odpuzují. Já patřím k těm druhým. Ke kterým patříte vy?

23.7.2017 v 17:02 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 427 | Diskuse

Martina Studzinská

Plní trestání vždycky svůj účel?

Kdo zodpovědně vychovává děti, ví, že nějaké hranice opravdu potřebují. Jak jim je ale vymezit a neubližovat jim zbytečně?

26.6.2017 v 17:31 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 275 | Diskuse

Martina Studzinská

Cholesteroláci aneb poslouchejme svoje tělo

...čili poměrně hodně nevážné rozjímání o možných psychických předpokladech pro nadbytek "zlého" cholesterolu v krvi. Berte prosím s notnou rezervou a hlavně se u čtení nezlobte. Škodí to totiž zdraví.

19.6.2017 v 17:09 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 731 | Diskuse

Martina Studzinská

Z Čech až na konec světa

Máte doma puberťáka, pardon, teenagera ? Prý k jeho úspěšné výchově stačí tři věci: Dát mu najíst, dát mu přiměřenou míru samostatnosti a občas do něj dloubnout, jestli TO ještě žije. Vypadá to jednoduše? Někdy je to ale těžké.

13.6.2017 v 16:02 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 270 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prý frčí vybělené frndy

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 16.10 | Přečteno: 783 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 152 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 22.96 | Přečteno: 412 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 225 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 223 | Diskuse
Počet článků 120 Celková karma 9.98 Průměrná čtenost 470

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.