Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V maminčině síti

21. 02. 2017 16:46:42
Aneb příběh o tom, že i tak idylická záležitost, jakou je mateřská láska, se může někdy dost ošklivě zvrtnout. A o umění dát dospělým dětem svobodu. Třeba proto, že je máme rády.

Její kroky se ozývaly nekonečně dlouhou tmavou chodbou studentské koleje, která jí byla před pětadvaceti lety na dva roky domovem. Tak tady na tomhle patře a za těmihle dveřmi bydlela, než se seznámila s Janderou a začala bydlet u něj. Teď se sem vrací na tenhle seminář. A bude bydlet zrovna na té samé koleji, kde prožila ty příjemné dva roky, jedny z nejpříjemnějších v jejím dramatickém životě. Tak proč má ,proboha, tak divně tísnivý pocit? Jako kdyby na ni někdo hodil tmavou těžkou deku. To bude tou tmavou chodbou bez oken. Osvětlují ji jen luxfery na samém konci. Tenkrát jí to tu připadalo krásné jako v nebi.
Tuhle vysokou v tomhle městě si tehdy před lety vybrala právě proto, aby mohla být z domova, z neustálého dohledu přísné mámy, která musela mít všechno pod kontrolou. Pamatuje si ty nekonečné výslechy, kontroly, dokazování, že nic špatného nikde a s nikým neprováděla. Dost ji to ničilo, začala mít i zdravotní problémy. Učila se dobře, po gymplu si vybrala vysokou v tomhle vzdáleném městě, aby mohla svobodněji existovat na koleji. S rodiči, zejména s mámou, se rozešla dost ve zlém. Peníze z domova nedostávala žádné, našla si brigádu a živila se sama. Nebylo to jednoduché. Pak za ní začal pálit ten Jandera. Byl to plavčík v bazénu, který si občas dopřávala jako jediný luxus. Měl opálené vypracované tělo a pořád se po ní díval. Pak se s ní dal do řeči a dával si s ní rande. Když se mu zmínila, že na častější návštěvy v bazénu prostě nemá peníze, zařídil jí volnou vstupenku na celý rok. Z vděčnosti si s ním párkrát vyšla do kina a na večeři. Zamotala se do toho vztahu, ani nevěděla jak. Když zjistila, že je to samolibý frajer, byla už v tom. Nastěhovala se do domku, který obýval se svojí maminkou a když se narodila Světlanka, jeho maminka pomáhala s hlídáním, aby snacha dostudovala. Tchyně byla hodná, jen byla dost fixovaná na svého syna, takže žili v podstatě ve třech, s malou ve čtyřech. Pod záminkou pomoci tchyně všechno řídila a kontrolovala. Jandera vysokou neměl, což by nevadilo. Vadilo, že to byl žárlivý samolibý macho. Trápila se s ním pět let, snášela jeho žárlivecké scény a výbuchy, než se zakoukal do jiné méně movité plavkyně. Vrátit se po rozvodu s dítětem k rodičům zkrátka nešlo. Vzkázali jí, ať si se svým pohnojeným životem dělá, co umí. Našla si daleko odtud práci s bytem, malou tam dala do školky. K luxusu měl tenhle život daleko, ale zvládly to. Teď má dospělou dceru, které dává svobodu. Věří tomu, že ji vychovala dobře a nekontroluje ji. Mají spolu vztah založený na důvěře a vzájemném respektu.
Odemkla dveře svého pokoje, jiného než v něm bydlela tenkrát, ten prý je už obsazený. Zařízení je jiné, modernější. Dvě válendy, stůl s ubrusem z voskovaného plátna, dvě židle. Skříň ve zdi se dvěma ramínky a malá lednička v rohu. Sprchový kout s umyvadlem a toaleta je společná s vedlejším pokojem. Podle hovoru tam bydlí dvě děvčata, zřejmě studentky. Hraje tam hudba, něčemu se smějí. Vybalila si pár nejnutnějších věcí a vyrazila na procházku po městě. Seminář začíná za dvě hodiny, možná si ještě zajde na něco malého k jídlu. Zdrží se tu tři dny, než seminář skončí. Původně sem jet nechtěla. Máma jí před týdnem zemřela, včera měla pohřeb. Po dlouhé době se viděla se sourozenci a s rodinou vůbec. Bylo to zvláštní. Nemohla plakat, byla jako za mléčným sklem. Jako by se dívala na film, kde její postavu hraje někdo cizí. Neuvědomovala si svoje pocity. A teď na ni dolehla ta podivná tíseň. Vykročila na nábřeží a pozorovala lodě plující po řece. Zazvonil jí telefon. Sedla si na lavičku a vyndala jej z kabelky. Světlana, rozsvítilo se na displeji. Už docela dlouho se neviděly. Studuje, má známost, nemá čas. Kdysi se dohodly, že se budou navštěvovat jen tehdy, kdy se budou skutečně chtít vidět a telefonovat si, kdy se budou opravdu chtít slyšet. Ne z povinnosti.
„Ahoj, Světlanko, už jsem tady. Dojela jsem dobře. Nerušíš, mám ještě nějaký čas, povídej.“
„Mami, já nevím, co mám dělat. Vždyť víš, jak je Tom hodný. Přesto se pořád dohadujeme. Důvodem je jeho máma. Každý víkend musíme být u ní. Nedělní oběd, televize puštěná celý den, kafe, bábovka. Rady a kritika. Neexistuje někam si spolu vyrazit jen my dva nebo s partou,třeba na kole , na lyže nebo na vodu. To by s ním jeho maminka nemluvila, plakala by a ublíženě by se tvářila. Nemám už na to prostě sílu.“
„Zkoušela ses s ním o tom bavit?“
„Vždycky mi slíbí, že to vyřeší, ale nezmění se nic. Mám strach, co by bylo, kdybychom jednou měli dítě. Tomova maminka by radostně hlídala, pomáhala by nám, ale žili bychom vlastně i s ní. A já jsem si vzala Toma, ne jeho mámu. Chvíle, kdy jsme spolu jen my dva, jsou stále řidší. A to se ještě skoro pořád dohadujeme. Nejdřív jsem si říkala, jaký je to hodný syn, že má s maminkou takový krásný vztah. Ale teď vidím, že budu vždycky ta druhá. Bojím se, že bych jednou podvědomě čekala, až jeho maminka umře. Jenže to už by nebyl ten krásný vztah. Usídlilo by se mezi námi hodně ublížení a bolesti. Vím, že mi nepomůžeš, jen jsem o tom potřebovala s někým mluvit. S někým, o kom vím, že mě pochopí. Mám tě ráda, mami.“
Světlana ukončila hovor, ale ona pořád ještě seděla na lavičce a dívala se na řeku. Proč je náš život jako spirála, pomyslela si. Proč se potíže otáčejí v soustředných kruzích?

Autor: Martina Studzinská | úterý 21.2.2017 16:46 | karma článku: 10.39 | přečteno: 341x

Další články blogera

Martina Studzinská

Proč jsem se nestala milionářkou

Existují zhruba dva druhy lidí: Jedni peníze doslova přitahují a druzí jako by měli s hmotnými statky všeho druhu stejný pól magnetu. Prostě se odpuzují. Já patřím k těm druhým. Ke kterým patříte vy?

23.7.2017 v 17:02 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 427 | Diskuse

Martina Studzinská

Plní trestání vždycky svůj účel?

Kdo zodpovědně vychovává děti, ví, že nějaké hranice opravdu potřebují. Jak jim je ale vymezit a neubližovat jim zbytečně?

26.6.2017 v 17:31 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 275 | Diskuse

Martina Studzinská

Cholesteroláci aneb poslouchejme svoje tělo

...čili poměrně hodně nevážné rozjímání o možných psychických předpokladech pro nadbytek "zlého" cholesterolu v krvi. Berte prosím s notnou rezervou a hlavně se u čtení nezlobte. Škodí to totiž zdraví.

19.6.2017 v 17:09 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 731 | Diskuse

Martina Studzinská

Z Čech až na konec světa

Máte doma puberťáka, pardon, teenagera ? Prý k jeho úspěšné výchově stačí tři věci: Dát mu najíst, dát mu přiměřenou míru samostatnosti a občas do něj dloubnout, jestli TO ještě žije. Vypadá to jednoduše? Někdy je to ale těžké.

13.6.2017 v 16:02 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 270 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prý frčí vybělené frndy

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 16.10 | Přečteno: 783 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 152 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 22.96 | Přečteno: 412 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 225 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 223 | Diskuse
Počet článků 120 Celková karma 9.98 Průměrná čtenost 470

Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.