Zatraceně bílá vrána
„Proč brečíš? Stalo se ti něco?“
„Kluci mě nejdřív koulovali a potom mě hodili do sněhu. Cpali mi ho za krk, za bundu, do obličeje. Upadly mi brýle, neviděl jsem. Bylo jich strašně moc, nešlo se tomu vůbec bránit.“
Podal mu kapesník. Kluk si otřel zmrzlý obličej a vysmrkal se. Pak pokračoval: „Dělají mi pořád něco. Ale dneska je strašný mráz. Je mi zima a štípe to. Máma bude doma vyvádět, že jsem po nemoci a jsem mokrej. Ještě mi vynadá.“
„ Nebul. To se dá přece normálně vysvětlit ne?“
Ten mrňous jen zavrtěl hlavou. „ To je vidět, že neznáte mojí mámu. Okamžitě vidí, že budu mít zápal plic. Má o mě hroznej strach, víte?“
„A o tom, že ti kluci takhle ubližují jí říct asi taky nejde, viď?“
Malý se na něj tázavě podíval: „Jak to víte?“
Pokrčil rameny. „ Tak. Hodně čtu, víš? Psychologii a tak.“
Kluk popotáhl, marně se snažil si očistit brýle a zvednout se ze zledovatělé dlažby.
„ Jestli se bojíš, pojď kousek se mnou. Pracuji tamhle kousek v knihovně. Vracím se tam z oběda, měli jsme polední pauzu. Netroufnou si na tebe, když půjdeme spolu. Vyčistíme brýle, trochu se zahřeješ a můžeme si o tom třeba popovídat, jestli chceš.“
Klučík si hodil na záda zasněžený školní batoh a vděčně ho následoval. Přešli náměstí a prošli vlhkou chodbou historického domu, v jehož přízemí byla městská knihovna. Odemkl a pokynul klučinovi, aby vstoupil. Malý poslušně ze sebe oklepal sníh, vytřepal si čapku, rukavice i kapuci plnou tajícího sněhu než prošel.
„ Pojď, dáme to všechno na chvíli třeba tamhle na topení, ať to trochu uschne a zahřeje se. Posaď se, uvařím ti čaj, chceš?“ Chlapec kývl a leštil si upatlané brýle cípem kostkované košile.
„Vyhrožují ti, že když to někomu řekneš, bude to horší?“ Kluk pokývl hlavou.
„ Existuje někdo, komu se s tím můžeš svěřit?“
Teď pro změnu malý hlavou zavrtěl. „ Máma by řekla, že jim to mám oplatit a je to. Oplatit! To nejde. Je jich moc a jsou děsně suroví. A paní učitelka nám ve škole říkala, že nemáme žalovat. Tak nežaluju. Stejně by mě potom zmlátili ještě víc.“
Sedl si k němu na bobek a díval se mu zpříma do malých smutných očí: „ Jenže když to nikomu neřekneš, můžou v tom pořád pokračovat. Mají nad tebou moc. Ovládají tě tvým strachem. Tvůj strach je pro ně taková potrava. Živí se jím. A chutná jim. Vybrali si tě proto, že se neumíš moc prát, že máš strach a že jsi slušný a přemýšlivý kluk. Jsi jiný než oni. Nehodíš se mezi ně, protože jsi citlivý. Proto mají legraci z toho, že tě trápí. Půjčím ti jeden příběh. Možná ti bude připadat, že je tak trochu o tobě.“
Kluk si chvíli listoval v knize, pak poděkoval, popadl částečně oschlé věci a upaloval domů, aby se máma o něj doma nebála. Sotva za ním stihl zavolat, aby se zaběhl schovat do knihovny, kdykoli ho budou zase jeho trýznitelé pronásledovat.
Vracel se. Příběh klučíka zaujal, začal číst. A nejen to. Začal se kamarádit s dětmi z nedalekého gymnázia a zjistil, že by tam chtěl studovat. Přijímačky udělal hravě, protože měl velký všeobecný rozhled, díky tomu, že hodně četl. Na gymnáziu si našel sobě podobné kamarády, s nimiž občas zašel i do knihovny. Kdoví, třeba z něj bude jednou taky knihovník.
Martina Studzinská
Máj - lásky čas?
"Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj - byl lásky čas." Tak praví básník. My starší máme s prvním májem spojené prvomájové průvody. O nich jsem psala před rokem. Jaká je ale původní májová tradice?
Martina Studzinská
Malé i velké čarodějnice, ke startu připravit!
Zítra vzplanou na mnoha místech ohromné vatry. Budou se pálit čarodějnice. Co o této tradici víme a co se můžeme domnívat? Jaké je poselství téhle zvláštní noci?
Martina Studzinská
Jak dlouho by se tady válel?
Neznalost zákonů neomlouvá. A to ani těch přírodních. Pokud věci necháme být tam, kde jsou, možná se nám vzniklá zátiší nebudou ani za mák líbit.
Martina Studzinská
Toaletní papír, životní filosofie a všechno to kolem
Napadlo vás někdy zamyslet se nad takovou běžnou věcí denní potřeby, jakou je obyčejný toaletní papír? Aneb co také musí řešit pedagog na Den učitelů.
Martina Studzinská
Když se zblázní hodiny
Už jste si toho taky všimli? Hodiny jsou symbolem naší volby, našeho směřování v čase nám vyměřeném. Mám dojem, že to platí hlavně pro ty klasické, s ručičkami. Jakmile se pokazí, měli bychom se nad sebou zamyslet.
Martina Studzinská
Takový náš český Don Quijote ?
Za několik dní nastane osmdesáté výročí jedné výjimečné, ale přesto neprávem opomíjené události. Cítím potřebu na ni čtenáře - fandy historie druhé světové války - upozornit.
Martina Studzinská
Lidi, mluvme spolu
Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.
Martina Studzinská
Vážená profese
Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?
Martina Studzinská
Vysvědčení čtyřikrát jinak
Vysvědčení, Veledůležitý papír, který školáci dnes dostanou. Někde bude doma plno slávy, jinde se bude lamentovat a domlouvat hříšníkovi. Je to všechno kolem ale nezbytně nutné?
Martina Studzinská
Příjemná masáž třeba na nedělní ráno, která nic nestojí
Jste po Vánocích celí ztuhlí? Bolí vás záda? Nechce se vám do cvičení, ale víte, že něco byste pro rozhýbání udělat měli? Tady je návod, jak začít:
Martina Studzinská
Vypráskaný přelom roku
Jaký je váš vztah k bujarým oslavám přelomu roku s ohňostroji, petardami a světlicemi? Mělo by se takové veselí nějak regulovat? Dělá se z komára velbloud? Aneb pár vět do pranice.
Martina Studzinská
Protože zabalené má to být
Máme rádi Vánoce: nazdobený stromeček, dárky, na stole spousta dobrot. Tyto krásné svátky mají ale i svoji odvrácenou a tak trochu temnou tvář. Jako ostatně spousta jiných krásných a příjemných věcí.
Martina Studzinská
Po záruce neopravitelné
Porouchané věci neopravujeme. Kupujeme další. Nové. Jak je to ale se vztahy? Lze to dělat taky tak? Lze. Ale pak se ovšem nelze divit.
Martina Studzinská
Na útěku
Uháníme. nestíháme. Co nebo kdo nás honí? Kdo je ten nemilosrdný šéf, který nás neustále úkoluje a nemá s námi špetku slitování? Odpověď je překvapivá: Jsme to my sami. Nikdo jiný by k nám tak krutý být nedokázal.
Martina Studzinská
Rodičovský workshop
Být rodičem nás nikdo neučil. Něco jsme odkoukali ze své původní rodiny, něco sestavili ze svých předsevzetí, že tohle svému dítěti dělat nebudeme. Zbytek ladíme jaksi za pochodu.
Martina Studzinská
Jak také ulevit přetíženým zádům
Bolí vás záda? Cvičíte? Máte skoro ideální váhu? Možná s sebou něco „vláčíte“ v přeneseném smyslu slova. Nejvyšší čas se toho zbavit. Mohou to být zbytečné starosti, nefunkční vztahy, nevyhovující zaměstnání nebo něco podobného.
Martina Studzinská
Záhada dámské kabelky
Milé dámy, také máte ve své kabelce černou díru, ve které nenávratně mizí vše, co v dané chvíli nutně potřebujete a naopak se z ní vynořují předměty, o nichž jste do té chvíle neměly ani tušení, že by tam mohly být?
Martina Studzinská
Domácí vzdělávání: pro a proti
Zodpovědní rodiče mají doma předškoláka a rádi by mu poskytli co nejkvalitnější vzdělání. Jednou z možností je domácí vzdělávání.
Martina Studzinská
Lze mít přiměřený postoj k metle lidstva?
Jaký je zdravý postoj k pití alkoholu víc, než je zdrávo? Co je ještě přiměřené a co už ne? Kdy lze popíjení tolerovat? Je možné se dobře pobavit i bez pití alkoholu?
Martina Studzinská
Medicína, která je zadarmo
Možná se vám to taky už stalo. Obejdete si kolečko po doktorech, kteří konstatují, že tyhle potíže nemají žádnou medicínskou příčinu. Co s tím? Zkusit jen dýchat a být. Je to tak jednoduché, že se tomu ani nechce věřit.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 188
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 587x