To zas byly Vánoce! Pomyslela si. Ale kdy a proč jí vlastně začaly vadit? Jako malá je měla docela ráda. A přitom nebyly peníze na dárky, spousta věcí prostě nebyla v obchodech k dostání a že by vztahy byly vždycky jen růžové, to se říct rozhodně nedá. Její rodiče byli podráždění po tom stresu, jak svým dětem udělat radost z toho mála, co tenkrát bylo k dispozici a pravidelně se na Štědrý den pořádně a po italsku pohádali. Nic se nestíhalo, všichni byli otroky tradic a obyčejů, bez kterých by ty Vánoce prostě nebyly Vánocemi. Pak si všichni večer navlékli sváteční bílé košile a halenky, ulízli si sváteční účes a nasadili si na tvář úsměvy, jako by u nich vládla pohoda už od letních prázdnin. Přesto se jí tyhle svátky neznechutily. Kdy a kde se to tedy stalo? Nalila si do hrníčku vánoční čaj a začala přemýšlet:
Vdala se, protože jinak se osamostatnit bylo tenkrát pro holku možné jedině za cenu totálního vydědění. Mohla si tedy dělat i ty Vánoce podle svého,aspoň si to tenkrát tak myslela. Jenže jaksi zapomněla na obě původní rodiny: Na tu svoji i na rodinu svého muže. Nesmyslné a nefunkční tradice se zdvojnásobily, pohody zbyla polovina. Povinné návštěvy příbuzenstva a tlachání o ničem spojené s předstíráním družné sváteční zábavy jí nemilosrdně ukrojily polovinu vzácného vánočního volna a s ním spojené pohody. V jedné rodině se chodilo na Štědrý den na turné po hřbitovech za jakéhokoliv počasí, takže se večeře chystala teprve dost pozdě odpoledne a večeřelo se na rozhraní večera a noci, protože druzí rodiče trvali na společném obědě, který se protáhl do odpoledne. Další svátky byly vyhrazeny prarodičům, které má, jak známo, téměř každý mladý pár celkem čtyři.
Pak přišly děti. Radostně jim chystala cukroví, stromeček, dárky. Aby bylo všechno, jak to má být. Doufala, že rodina bude mít Vánoce ráda. Snažila se na úkor svého času a sil. Odměnou jí každoročně byla kritika jídla a cukroví, povánoční výměna nepadnoucích dárků, pocit nedoceněnosti a vyhoření. Všichni kolem s velebným vánočním úsměvem na tvářích za zpěvu vánočních koled kritizovali a tvářili se nespokojeně, znuděně, nebo prostě jen sváteční náladu předstírali. Po letech, když děti dospěly a osamostatnily se, se z toho cítila vyčerpaná a smutná. Nechtěla po nich, aby měly povinné radostné svátky, jako je měla kdysi ona. Dohodli se společně, že se budou scházet jindy, aby jim všem nějaký vánoční čas zbyl. Zkoušela tomu pocitu povinných oslav a tradic ujet na hory, do exotických zemí. To bylo trochu lepší, jen příbuzenstvo občas trvalo na tom, že musí společně oslavit náhradní Vánoce v lednu nebo naopak v půlce prosince. Od půlky listopadu do konce ledna se prostě zmizet každoročně nedá.
Jeden rok ji zachránila chřipka. Kdyby jí nebylo mizerně, daly by se tyhle svátky nazvat vysněnými. Nikam a k nikomu nemusela, nikdo k ní nechodil. Mohla těch několik svátečních volných dní proležet v posteli a číst knížky, poslouchat muziku a dívat v klidu na filmy, které má ráda bez hlučných návštěv, které to nebaví. Jenže to mělo jeden háček: Nedá se to takto praktikovat každý rok. Příbuzenstvo není tak zapomnětlivé, aby si nepamatovalo, že teta, máma, tchyně má každoročně na Vánoce děsně nakažlivou chřipku, chudinka. Její muž to měl vždycky jednoduché: Každoročně šel na svátky sportovat, cestovat, do posilovny. A všichni ho obdivovali a chválili. Jak je ve svém věku aktivní, jakou má spoustu zájmů. Jenže ženská prostě musí chystat dárky, uklízet, vařit, péct, navštěvovat, zkrátka slavit. Ať jí to baví a uspokojuje nebo ne.
Ale příští rok na to vyzraje. Vymyslí geniální plán, jak se těm povinným zběsilým oslavám vyhnout. O svůj nápad se samozřejmě rozdělí s podobně smýšlejícími. Takže za rok určitě čtěte :-)
Uloupené Vánoce
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 188 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 579 |
Jsem sběratelka zajímavých moudrých a poučných příběhů. Potkávám je při svojí práci s lidmi. Některé jen proplují kolem a jiné mi nedají pokoj, dokud je prostě " nenadatlím".