Čekání na Ježíška

Taky vám, když jste byli malí, říkali: „Buď hodný/á nebo ti Ježíšek nic nepřinese?“ Taky jste se báli, jestli jste byli dost hodní? Máte dojem, že současné děti to mají taky tak?

Obdarován ohromnými igelitkami od Mikuláše (od každé babičky a dědečka i od rodičů), adventním kalendářem, aby do těch svátků nezhubl, trpí přebytkem cukru, tedy energie. Tuhle energii ovšem nemá jak vybít, protože ve škole se, jak známo, musí klidně sedět a odpoledne má doma hry na tabletu či mobilu. A u těch se zase povaluje. Cestou do školy či nazpátek se projít a ni proběhnout nemůže, protože ho rodiče vyzvednou autem. A tak zlobí. V tom předvánočním shonu na něj nikdo nemá čas. Táta s mámou honí v práci uzávěrky a domů chodí navečer s těžkou hlavou. Kromě toho se trápí sháněním dárků, aby mu to , že s ním nejsou doma, nějak vynahradili. Občas ho hlídá babička, ale s tou zase peče cukroví a to je jak víme, hlavně sladké. Další energie, kterou není jak vybít.  Proto tloustne a je neohrabaný. Navíc se špatně soustředí, takže mu to ani ve škole moc nejde. Kamarádů moc nemá. A kde by je taky získal? Nikam nechodí a sebedůvěry taky moc nepobral, když mu to ve škole nejde. Občas ho rodiče přihlásí na nějaký kroužek, ale ten ho vždycky za pár týdnů omrzí. Je to tam totiž stejné jako ve škole. Musí se dodržovat pravidla a občas se na něco soustředit. A s tím má, jak už víme, problém. Rodiče už s ním byli u psychologa. Tam se zjistilo, že trpí ADHD a má poruchu soustředění a učení.

Pak se k nim přistěhoval Tonda. Byl trochu zvláštní. Mobil do školy nenosí, tablet možná ani nemá. Za to krásně kreslí a vyrábí papírové modely lodí a letadel. Prý ho to naučil jeho táta. Taky chodí do školy pěšky nebo někdy jedou s jeho tátou na kole. Jednou mu Tonda nabídl, že ho s tátou vezmou na výpravu do lesa. Ne na houby, ani péct vuřty. Jen tak, koukat na zvířata dalekohledem, lupou pozorovat třeba brouky nebo sněhové vločky. Nebo semínka uschlých trav. Taky si vyfotil do mobilu, jak zajímavé útvary tvoří led na klaccích čouhajících z potoka. Nevěděl, že na stromech roste normálně zelené jmelí ani že ptáčky můžeme krmit tak, že opatláme šišku sádlem a obalíme ji v semínkách a oni potom přiletí a šišky ozobávají. 
U Tondy doma slaví Vánoce úplně jinak. Nemají sice ohromný vánoční strom až ke stropu s kupou dárků, které už na Silvestra jednoho přestanou bavit. Oni se chodí každý den projít. Do lesa, do parku nebo jen tak na nějaký výlet. Pozorují, co se venku děje, jaká je teplota, odkud kam fouká vítr nebo kolik spadlo srážek. Když je venku hodně ošklivo, lepí si ty svoje modely, čtou knížky nebo hrají všelijaké hry. Někdy si prostě jen tak povídají. Oni totiž mají o čem. Ti toho na těch společných výletech zažijí! Na Mikuláše dostal Tonda nový model historického auta a nějaké sušené ovoce. Adventní kalendář mu rodiče sami vyrobili. Kromě nějaké té dobroty tam taky každý den najde nějaký úkol. Třeba vyrobit jednoduchý srážkoměr z PET lahve. Nebo se naučit koledu, kterou u nich doma nikdo neumí. Kdybyste znali jejich rodinu, to byste teprv pochopili, jak těžký to byl úkol. Nebo si předvánočně uklidit psací stůl. 
Stromeček na Vánoce mají jen docela malý a v květináči, aby prý šetřili přírodu. Přejídat se na svátky nemají kdy, když mají tolik zájmů a tak pestrý program. Třeba jen  pouštějí zapálené čajové svíčky ve velké míse s vodou.To byste nevěřili, jak to jednoho zklidní. A stejné je to i s televizí. Ani na tu není u Tondy moc kdy. A ten mobil a tablet? No, nakonec zjistil, že Tonda je oba má, ale taky je nemá čas pořád používat. Nejvíc je potřebuje na focení v přírodě a na vyhledávání zajímavých informací. U Tondy doma mají vůbec míň věcí, ale taky míň starostí. Míň se to tam blýská a svítí novotou. Působí to tak trochu staromódně. Je u nich docela rád. Vnímá tu příjemnou atmosféru a srovnává. Je sice příjemné mít spoustu nových věcí a hromady dobrot, ale bez rodiny a bez programu, který by těm věcem dával smysl, to je za chvíli docela nuda. Neživé věci totiž omrzí. Teprve pozornost těch kolem nás je oživí a dá jim smysl.